Anotace nezávislého kulturního centra QUADROM

Inspirace 

Po vzoru pražského klubu ROXY (NoD), Akropolis a zejména Meet Factory Davida Černého (sídlo TNF) i inspirací brněnské Skleněné louky by tak vznikla „Mekka“, vytoužené místo setkávání mladých lidí ze všech sociálních vrstev, navštěvujících v současné době Ostravu z rozmanitých důvodů..

Prostor by byl určen pro kultivaci potřeb nové generace, jíž je existence klasických kamenných stánků vzdálená. Kdybychom totiž prošli všechna ostravská divadla, zjistili bychom, že i ty scény, které se klasickým přístupům vyhýbají (Komorní scéna Aréna, Divadelní společnost Petra Bezruče), jsou buď nedostupné co se týče počtu sedadel anebo fungují na bázi získaných interpretačních, repertoárových či abonentních jistot. Dosáhlo by se tak zároveň zušlechtění espritu „neocentra“, které tepe životem, ne vždy však vkusem, bezpečím a „ctnostmi“.

Místo

Stěžejní epicentrum tvoří cihlová budova vysloužilých jatek na pomezí ulic Porážková a Janáčkova, typická svým industriálním rázem pro Ostravu a její okolí. Tato chátrající a přitom architektonicky velice kvalitní stavba (památkově chráněná budova) volá o zachování (rekonstrukci) inspirací měřítek, prosakujících tento kraj – s pomocí puristických úprav. Zapojením nezávislého mladého architekta sledujícího nejnovější směry jako hypermoderní dekonstrukce by se mohlo dosáhnout obnovení tradic kvalitní architektury, význačné hlavně v meziválečném období.

„Projekt“ 

Z pohledu starší generace se v podstatě jedná o projekt experimentální, protože nebude zahrnovat pokusy o realizaci děl klasických (jediným úkolem bude, aby se právě neznámé stalo všeobecně vžitým /ve smyslu tradičním, nikoli komerčním/) – dával by prostor spíše umělcům méně proslulým, dějinami zatím neosvědčeným, mezi nejmladšími však už dnes uznávaným. Nebránilo by se nejrůznějšímu integrování jak mezi uměleckými obory, tak i druhy a přístupy v konkrétních oborech, čímž by se nezávislost stvrzovala nebo naopak popírala.

Současná taneční scéna, elektronická hudba, graffiti, audiovizuální přístup ve spojení s digitální kamerou, živými projekcemi a filmem, performance site-specific, divadlo pohybově-taneční, to vše by tam bylo „reprezentativně“ zastoupeno za celou zónu Stodolní, prosycenou převážně pouze sekanými zvuky a existencí nejrůznějších produkcí spíše pochybného rázu. Snažili bychom se při tom vyhnout zjednodušujícím verzím výpovědi.

Hudba + výtvarné umění / architektura

Hudebníci by v jednom ze sektorů měli prostor pro skladbu, interpretaci i veřejné performance. Bylo by dobré, aby měli přístup k mixážním půltům a počítačům s klávesami (nejnovější hudební nástroje jsou v podstatě notebooky s hudebními programy, které jakoby nahrazovaly dřívější flašinety). Fúzí různých stylů (transkulturální produkce) a zodpovědným přístupem se pokud možno postarají o vymanění se z vlivu komerce, zároveň se pokusí o zachování nastolených, nově vzniklých tradic a umožní tak zrod dosud nepoznaných tendencí.

Prostor by to svým pojetím „nevyumělkovanosti“ potvrzoval. Sociálně výřečný interiér, nikoli bohatý, zato však plně vypovídající o vkusu a postojích současné vlny zaručí tichou a soustředěnou práci v kterémkoli oboru, současně však bude podněcovat ke koherenci všech složek (zatímco stavebně by byly jednotlivé oddíly rozděleny pomocí zvukově odstíněných sektorů, celkový výsledek by podtrhoval výpověď společnou, nikoli ovšem konečnou).

Novodobí hudebníci by tedy komponovali elektroniku, divadelníci by zakoušeli rozmanitost svých možností v neověřeném repertoáru, vycházejícímu z principů třetího divadla a výtvarníci „na skateboardech“ by se věnovali svým graffiti-obrazům /post-pop-art, poststrukturalismus, dekonstrukce, hypermoderna/. Architektura má co do stylu blízko k zmíněnému puristickému minimalismu, zvýrazňujícímu úlohu červených cihel, výtvarné ladění interiéru má co dočinění s přítomností snové reality – magickým realismem, iluzionismem a abstraktním expresionismem /New new painters/.

Institut pro Výzkum Teleportu (IRT)

Pokud jde o přístavbu situovanou k ulici Porážkové pro IRT, zde by se skutečně jednalo o čistý dekonstruktivismus (uveďme např. Centre Pompidou v Paříží nebo právě vznikající Muzeum antického umění v Aténách), patrný v jakési „nedostavěnosti“, tedyže vnější plášť stavby se tváří jako nedohotovený, případně nevyužitelný, plný trubek, různých schodů a spojovacích tubusů, přičemž je plně funkční, ne-li polyfunkční. A tady už jsme inspirováni hypermodernou. Stavba jakoby nebyla dokončena, její provoz je však plně zaneprázdněn. Vyjma usazení vědeckého týmu pro přenos nejen dat, matérií, ale i lidských bytostí, by se dalo počítat i s umístěním vysokoškolského týmu, poněvadž vysoká škola umělecká Ostravě stále chybí, a to region jakožto aglomerace počítá s 1,5 milióny obyvatel, o zahraničních návštěvnících nemluvě.

Divadlo /QUADROM/

Avšak nejdůležitější částí celého komplexu je jevištní prostor. Ten by měl vycházet z římských zábavných parků, jakými byli Hipodrom nebo Aquadrom. Qua znamená italsky zde, quadro je čtverec nebo obraz čtvercového rázu, drom je řecky dráha. K divadelní části, která je tedy pro celou budovu stěžejní (skutečně jen divadlo spojuje všechna umění dohromady) třeba dodat, že by měla být založena na nenáročnosti a nevyhraněnosti v souvislostech a popře též klasický divadelní vztah jeviště x hlediště. Jednalo by se o výrobní prostor – „masnu“ o čtyřech stěnách s půdorysem čtverce. Pódium tvoří základna menšího čtverce, obehnaná vzestupným pojízdným hledištěm o čtyřech dílech se židlemi nejrůznějších tvarů a velikostí, se vstupy pro herce i diváky ve vrcholech A, B, C, D. Prostor je možno během představení nadále upravovat formou posunování jednotlivých dílců hlediště do středu čtverce či spouštěním, vysunováním a popotahováním průsvitných i neprůhledných závěsů, zachycených v garnýžích v důmyslném labyrintickém systému na stropech (ZALYSA). Stěny a podlahy bez jakéhokoli zvýšeného prostoru by ani nebyly nijak ozdobeny - charakteristická je strohost, dokonce špinavost /byť předstíraná/. Pod dřevěnou podlahou by se však skrývalo druhé alternativní jeviště z nerozbitného zrcadla, které by se dalo napouštět vodou a které by umožňovalo ze stropu projekce hologramu či laseru (ZRKAHOL). Skvělou součástí by byl café-club-bar s letní zahrádkou, kam by se uchylovali umělci i jejich obdivovatelé.

Budova je dost velká na to, aby vyhověla všem těmto požadavkům, aby každý z oborů našel dost místa. Herci-tanečníci by měli mít i svou zkušebnu, popř. šatnu a malý sklad na kostýmy a techniku, které se však, jak už bylo zmíněno, budeme snažit vyhnout. Zbytečné nahromaďování vede k ustrnulosti a kostnatělosti.  

Okolí (budiž zasvěceno) 

K budově přiléhá v Janáčkově ulici dosti velká plocha, připomínající náměstí, kde by se dal udělat park s lavičkami a instalovat socha. V této souvislosti bych rád připomenul (ještě naštěstí žijící) legendu českého divadla, která je společně s dalšími zvučnými jmény spjata s uměleckou tvorbou let šedesátých, praktika i teoretika autorského divadla čili nedivadla, iniciátora dialogického jednáni - Ivana Vyskočila, spoluzakladatele dodnes legendárního Divadla Na zábradlí. Tato persona si jistě zaslouží „vyšší“ poctu v podobě busty, ale…co by se vymykalo běžným instalacím soch? Kdesi na ploše mezi stromy by se nacházela cedulka s jeho jménem a údaji, tělo z litiny by však bylo zavěšeno na jedné z větví těch stromů nebo na jednom z domů (držel by se rukama). Návštěvník by sochu vyloženě hledal – tím by vznikl odkaz na Vyskočilovu nadčasovost, inteligenci, hravost i rafinovanost (prostě Vyskočil).  

Performeři

Co se týče ostravského fundusu, nárok na prostor a částečné fungování v něm by si jistě zasloužilo Bílé divadlo se svými provokativními inscenacemi, divadlo V3, spjaté s nezaměnitelnou tvorbou Tomáše Vůjtka (autor her a učitel dějepisu a češtiny), dále experimentální pokusy tanečně-herecké Lenky Dřímalové, a jistojistě by prostor ke zkoušení využili i studenti herectví z místní konzervatoře, kteří přes existenci poměrně nedávno postavené budovy stále nemají odpovídající prostor na hraní (škola je naproti) vzhledem k tomu, že úžasný a nákladný Janáčkův sál byl koncipován zejména pro hudební produkci, tudíž je těžké instalovat kulisy, není možné se v zákulisí chovat „bezpředmětně„, jak by si herci zasloužili a potřebovali. Elektronická hudební scéna není zatím příliš zastoupena kvalitní produkcí, není ani soběstačná, za zmínku však určitě stojí hudební duo Dvoika.Troika (MP4) a inspirací v tomto budiž hudební klub FABRIC. Rozhodně by o tuto alternativu projevili zájem i studenti klasických nástrojů (vzorem v těchto přístupech je škola TWM v Praze na Smíchově, prozatím jediná tohoto druhu v České republice), kteří by zvolna přešli na elektroniku. Výtvarníků je v Ostravě dost a jsem přesvědčen, že by se našli tací, kteří by v jatkách chtěli nejen působit, ale kteří by se již při samotném vzniku podíleli na architektonickém vzezření budovy (po dohodě s autorem projektu by mohli navrhnout např. interiér, a to na svébytné umělecké úrovni). Zmíněný David Černý, autor zřejmě už nastálo instalovaných miminek na žižkovské věži, Štěpánka Šimlová a její audiovizuální kreace a hlavně spousta nezaštítěných sprayerů by zde jistě našli místo. Samotné realizace by se mohlo dosáhnout „organizovaným squaterstvím“ – zodpovědní lidé, mající na tomto projektu zájem, by poctivou prací zabránili pádu cihlového skvostu. Dle informací Magistrátu města Ostravy je k uskutečnění třeba 5 000 000 €.

Výsledek nemusí být nutně výjimečný – rozhodující je, aby se nenásilnou formou vytvořilo nějaké síto, jímž by prošli ti lepší a tvořivější (architektonického projektu by se mohl chopit Vlado Milunič, autor Tančícího domu) - aby se z jatek nestalo feťácké doupě; zároveň aby však nastal fakt, že bude centrum takovým lidem sloužit a pomáhat (aby i oni našli tvořivé útočiště).

Integrace

Jednou z možností, jak dosáhnout takového působení, by jistě nebylo od věci zkontaktovat se s univerzitou, která sice nemá valnou tradici, ale právě touto pomocí by si mohla svou pověst vylepšit. Nadějí je vznik nových institutů při univerzitě, které jsou zaměřeny na umění. Možná je spolupráce i s jinými uměleckými školami, které by se nebály udělat nábor na kurzy, které ještě v Ostravě nejsou a které by si díky zájmu podporu jistě zasloužily, a následně povýšit některé z aktivit do stavu školského, případně vysokoškolského (a tedy i návratného). Jedině tak vznikne např. ještě progresivnější hudba než elektronická. Třeba bude hudba mnohem modernější a i její záznam či produkce se bude za pár let lišit - a to jen díky vzniku nových škol. Chce to tedy vnímat novoty jako přínos a možnost vtisknout věcem nečekaný rozměr, v nepoznaném zpoznat již poznané, déja mis.

Jak by mohla vypadat Ostrava za takových… 30 let? 

Obě z dálnic, protínajících Ostravu, jsou už dostavěné. Centrum Ostravy se rozšířilo na plochu od zasanované Karoliny (stojí zde nové byty a kanceláře) až po Polský dům (zóna Stodolní byla povýšena na pěší a veškerá kdysi chátrající zástavba je opravena a nadále udržována). Vedle Bauhausu se z bývalých jatek postavilo divadlo - nezávislé kulturní centrum, definující epochu nového tisíciletí, spojující aktuální přístupy ve vnímání úlohy člověka a divadla v chaosu, který je obklopuje. Vedle jatek vzniklo zvláštní náměstí s podivnou „neviditelnou sochou“, které se stává pro návštěvníky nového centra vítaným oddechovým útočištěm. Od Karoliny dokonce jezdí nová linka tramvaje přes železniční koleje u Frýdlantských mostů, zastavuje u Stodolní, u Institutu pro Výzkum Teleportu a pokračuje až k hudebnímu klubu Fabric, kde má v Plynárenské možnost dalšího spojení až do Hlučína. K Institutu pro Výzkum Teleportu byla přistavena zvláštní buňka, která jako první na světě teleportuje lidské bytosti během několika vteřin do různých částí světa. K ostravské aglomeraci se mezitím připojila řada obcí i měst, proto se dopravní systém doplnil o dráhu s rychle jedoucími vlaky, plnou nadjezdů a mostů (podobně jako S-Bahn v Berlíně). Vítkovický hutní komplex se stal turistickou atrakcí, multifunkční městskou dominantou. Běžně jsou pořádány happeningy a performance v shopping parcích a probíhají též průvody na počest divadelního krále – výstup na haldy.

Autorem projektu je BcA. Matteo Difumato jakožto aktivita předsedy občanského sdružení QUADROM se sídlem Moravské náměstí 5,  Ostrava 1, 702 00.

Elektronický obchod a veškeré podklady k tomuto projektu, e-literatura a i-hudba na http://www.quadrom.mysteria.cz, tel.: 00420 732 193 750, e-mail: info@quadrom.mysteria.cz (zde se podávají i žádosti o členství ve sdružení)

Mapu iniciovaného projektu naleznete zde.