Bastyen Wrutti

Manévry

(rekapitulace v deseti obrazech)

68S89S68S89S68S89S68S89S68SS89S68S89S68S89S68S89S68S89

První obraz

Vrt a Helenka spí v posteli. Měsíc je v úplňku.

VRT (vykřikne ze spaní) Nee! Slyšela jsi to?

HELENKA Co bych měla slyšet?

VRT Ten hukot přeci!

HELENKA Něco se ti zdálo. Jsou to jenom auta.

VRT Nejsou to auta. Jsou to tanky.

HELENKA Člověk aby se pořád bál. (uklidňuje ho) Byl to jenom sen.

VRT Tak už je to tady.

HELENKA Slyším hlasy.

VRT Křičí… Transportéry jedou vpřed. Rachotí, probudí celé město. Na obzoru vidím továrnu. Matky, šrouby, plechy. Všechno piští, řinčí, bubnuje. Jako když prší. Z nebe padá kov. A ten hluk! Nesnesitelný rámus, co mi rve uši.

HELENKA Venkov ti udělá dobře. Pojedeme pryč.

VRT Nikam nás to nepustí. Před tím neunikneme!

HELENKA Bojíš se?

VRT Bál jsem se. Smrti. Teď se bojím žít. Mám strach z toho, co je a ještě větší z toho, co přijde.

HELENKA Kdo by se tady měl strachy třást, jsem já, ubohá ženská! Ty jsi byl vždycky srab, neschopnej něco změnit. Ale teď se musíš pochlapit, čekáme spolu dítě.

VRT Kdoví, jestli je vůbec moje a ne toho frajera, kterýho si sem vodíš.

HELENKA Ještě s tím začínej!

VRT Třeští mi hlava! Zblázním se!

HELENKA Krucinál, co v té hlavě vůbec

nosíš? Vzpamatuj se!

VRT V hlavě mám zvony. Odbíjejí půlnoc. To nesnesitelné ticho!

HELENKA Před chvílí jsi slyšel tanky. Není ti něco?

VRT A letadla, vlaky, lodě, rakety… Šumí. Musím jít do boje.

HELENKA Ty by jsi chtěl, abych se z tebe zbláznila, viď? Ale ne, kdepak, jeden blázen na rodinu je až dost!

VRT Viděla jsi dneska hvězdy?

HELENKA Krucinál fagot, přestaneš už s tím? Jsou pořád stejně daleko.

VRT Jo. Jsou jich tisíce, statisíce, možná milióny!

HELENKA Víc než nebožtíků.

VRT Jejich počet se zvětšuje. A teď si představ, že každá z těch hvězd by mohla být naše slunce, kdyby byla tak blízko země. Neměli bychom jedno slunce, ale třeba pět! Představ si to, pět sluncí!

HELENKA Zdechli bysme vedrem.

VRT Ne, umřeli bychom z toho světla, které by prostoupilo naše duše! Věčně bychom se usmívali a lidi by si pak nemohli říct nic špatnýho, protože by je u srdce tak hřálo, až by jim časem muselo puknout!

HELENKA Zapomeň na to, fantasto. Potřebujeme jíst. Přežít, to je aktuální.

VRT Nechci se bít za něčí ideje!

HELENKA Chlap budeš jedině tehdy, když se mi před očima nebudeš skládat a všem jim to tam pěkně nandáš. Jasný? Já jsem taky jenom ženská a mohla bych se pak složit, až tu nebudeš. Budu se k tobě modlit a ty mi za to zaruč bezpečný život.

VRT Zdály se mi tak ohavné věci!

HELENKA Cítím, že se ve mně rodí nový život, jsem silná jako nikdy jindy, ale flintu na zádech za tebe nosit nebudu.

VRT Nezvládnu to.

HELENKA Vůbec mě neposloucháš!       

VRT Odstěhuju se.

HELENKA To dítě je vážně tvoje. Ale už tě nemiluju. Nechám si ho vzít.

Tma.
 

Druhý obraz
 

Zatuchlý, špínou přeplněný byt. Na první pohled je jasné, že v něm bydlí někdo jako budoucí stará panna nebo nešťastný homosexuál, kteří spolu mluví o pitomostech jen proto, aby se rozbořením ticha v nekonečnu ujistili o své existenci.

VAL Četla jsem, že vydáváním hlásek se člověk osvobozuje od samoty.

CHRT Je to jen literatura.

VAL A taky jsem četla, že když člověk nečte…

CHRT … osvobozuje se od literatury. Vadí ti, že nečtu?

VAL Nerozšiřuješ si obzory.

CHRT Na co bych si je taky rozšiřoval, když tvrdnu sedm dní v tejdnu s tebou v tomhle zasranym bejváku?

VAL V práci se přece pohybuješ mezi lidmi.

CHRT Víš, že to nejsou lidi.

VAL A já jsem podle tebe co?

CHRT Hádej!

VAL Odtučněná kráva se zakyslým mlíkem, slízla jsem to od tebe nejmíň stokrát. Helena říkala, že se vůbec neumím oblíkat, že prý rychle stárnu a že s takovou nikdy nebudu mít chlapa. Myslíš, že na tom něco je?

CHRT Nejmíň stokrát jsem ti říkal, že se nikdy nevdáš, stejně jakože jsem stoprocentně přesvědčenej o tom, že nás už nic nepřekvapí. Já mít chlapa taky zřejmě nebudu – proč bych si teda rozšiřoval obzory?

VAL Musí být přece nějaká naděje!

CHRT Většinou umírá poslední.

VAL Naděje nikdy neumírá!

CHRT Zato my umíráme! Podívej se na mě!

VAL Co bude dneska v televizi?

CHRT Můžeme ji zapnout. (zapne ji)

VAL Nechci se dívat! Víš, jak to vymývá mozek?

CHRT Proč ses teda ptala, co tam dneska je?

VAL Klidně bych se i podívala, kdyby tam něco bylo… (vypne ji) Cítím se hrozně slabá.

CHRT To nikoho nebere. Společnost už se docela nudí těma donekonečna omílanýma kecama. (zapne TV)

VAL A pak že přátelství je láska bez křídel! (vypne TV) Máš mě aspoň trochu rád?

CHRT Jestli trpíš nedostatkem sebeúcty, jdi se vypsat do deníčku. Hlavně se prosím tě nedívej do zrcadla; od rána do večera totiž nemyslíš na nic jinýho než na sebe a na svoje vyhaslá kukadla, který stejně nepřemaluješ… Takže koukej zmizet, zavři se do pokoje a vybreč se, nejlíp o tom napiš básničku. Mě do toho netahej, já mám tvých starostí až po krk. (znovu zapne televizi)

VAL Ty vůbec nevíš, co říkáš!

CHRT Ty to snad víš? Co jsi těma svýma řečma změnila? Nic! Já si nezašoustám, ty už vůbec ne. Jediná cesta, jak nepropadat nihilismu, je naučit se s ním žít. Měla by ses občas mrknout na telku, aby sis vzala příklad – no, podívej se – třeba ten, no… jak se jmenuje?

VAL Je jí pětašedesát a přitom si už třicet let hraje na dvacítku.

CHRT Je to fešák. Jak to jenom dělá?

VAL Jak to vlastně děláš, když máš chuť…?

CHRT Co jako?

VAL Vždyť mi rozumíš… (zeslabí zvuk TV) Proč si vlastně projednou navzájem nevypomůžeme? Ty bys ženskou přefiknout nedokázal?

CHRT To radši doživotní celibát.

VAL Udělali bychom si romantický večer při svíčkách, s kapkou vína, kapánek bysme si popovídali…

CHRT Víno pijeme pořád.

VAL A pořádně si to rozdali, co, cukrouší? Nejseš přece tak ošklivej chlap. Možná krapet vyhublej, ale to se dá spravit. Vím, že máš v šuplíku časopisy a že nad něma masturbuješ malou chvilku po tom, co se na pár kroků vzdálím, ale jediné, co potřebuješ, je maso, živé maso!

CHRT Potřeboval bych akorát smrt, abych se za sebe nemusel tak stydět. Víš, jak mi je trapně, když si to udělám? Zažilas někdy ten skličující pocit?

VAL Všichni ho zažili, miláčku, a kdo říká, že ne, lže, a ten, kdo lže, přece i krade. Neviděls někde moje složenky, Chrte?

CHRT Kde jsi vzala tu drzost obviňovat mě z krádeže? Chtěl jsem ti je zaplatit.

VAL Abych měla na nájem? Jsi strašně laskavý, ale nikdo se tě o to neprosil, teplouši. Děláš to, aby ses zviditelnil.

CHRT Jsi strašně staromódní. Nechceš konečně vměstnat do naší hry trochu opravdovosti?

VAL To tady mám začít skákat jako opice, abych někoho mermomocí přesvědčovala o svých schopnostech nebo něčích omylech? Mám se rozkřičet, aby mě všichni ti tupci pochopili v tom, jak jsem nemocná? Dobře, začnu řvát. Napočítám do tří a pak si zacpěte uši, protože takový křik jste ještě nikdy neslyšeli. Raz!… Dva!… Tři!… (a je ticho, po kterém se začne zhluboka smát – naráz to utne a vypne zvuk TV) Pořád tady není správné dusno?

CHRT Ne.

VAL Škoda, že nemůžeme mít děti. Život je svině i bez nich, ale s něma je možná smysluplnější.

CHRT Podal jsem inzerát.

VAL Budeme adoptovat?

CHRT Na to se inzeráty nepodávají.

VAL Hledáš přítele!

CHRT Pronajmu místnost vzadu za skříní.

VAL Tu tajnou?

CHRT Jakou tajnou, prosím tě? Je jenom neobydlená. V tom je celé její tajemství.

VAL Zní to jako pohádka. To máš z tý blbý televize. Už se ti nějaký blázen ozval?

CHRT Jeden už jo, ale byl to nějaký blázen.

VAL Myslím, že nám to oběma prospěje po těch letech, co spolu takřka z donucení žijeme. Proč jsme to neudělali dřív? Nezávislý pohled – to nám celou dobu scházelo!

CHRT Třetí oko!

VAL Konečně se něco změní! V kolik jdem zítra do práce?

CHRT Až vstaneme.

VAL Dojdu pro víno.

CHRT Někde tu bude na špeka.

Tma.
 

Třetí obraz

O pár dní později. Vejde Chrt a Vrt.

VRT Tady bych jako bydlel?

CHRT Ne, v pokoji za skříní.

VRT Jako na půdě?

CHRT Je to skoro na střeše, ale moc času na úpravy to nezabere.

VRT A cože tak najednou?

CHRT Potřebujeme třetí rozměr.

VRT Vy a vaše žena?

CHRT Já a moje družka spíš. Ještě jsme spolu nespali.

VRT A protože nemůžete mít děti, rozhodli jste se pro jistou výpomoc v podobě nájemníka. To je ovšem pochopitelné. Já jsem Vrt.

CHRT Nic si z toho nedělejte, jmenuju se Chrt. (potřásají si rukama) Nebudeme si tykat – teda v případě, že byste tady s námi chtěl bydlet?

VRT Neodtlačíme skříň, abychom se dostali k

jádru věci?

CHRT Ale samozřejmě! Obávám se však, že tam nebude příliš světla.

VRT Nu… uvidíme.

Oba popojdou ke skříni a snaží se ji odtlačit.

CHRT + VRT Ráz…dva…tři!

Až odsunou skříň, zbytek bytu zalije neočekávané množství světla.

VRT Že prý je tam málo světla! Nic nevidím!

CHRT No vidíte, že nic nevidíte.

VRT Zatarasme to!

Vrátí skříň na původní místo.

CHRT a VRT A je to!

VRT Takhle tam svítí často?

CHRT Nemám ponětí.

VRT Kdy jste tam byl naposled?

CHRT Nevzpomínám si.

VRT Proč jste se o tom nezmínil v inzerátu?

CHRT Nepovažoval jsem to za důležité.

VRT Je tam spousta světla a myslím, že by se na tom dal udělat kus práce. Jedna věc mi ovšem stále nejde do hlavy – proč chcete, aby s vámi dvěma bydlel ještě někdo třetí?

CHRT Už jsem vám odpověděl: máme jen dvě oči! Tedy – dvoje oči. Dvakrát dvě jsou čtyři a do tří, tedy do šesti nám schází jeden pár.

VRT Chtěl byste synáčka?

CHRT Spíš dcerušku.

VRT Potřebujete peníze?

CHRT Jako sůl!

VRT Kolik že to chcete?

CHRT Jste slušný člověk – mohli bychom se nějak dohodnout… snad.

VRT Nedá se tu dýchat, je tu málo světla…

CHRT Nestěžuju si.

VRT Všude tu máte špínu. Můžu otevřít okno?

CHRT Poslužte si.

VRT (otevře okno) Něco se vám nezdá?

CHRT Nechtěl jste se zeptat, jestli nemá zájem ještě někdo jiný?

VRT A má snad?

CHRT Zatím jste jediný – chci říct – nikdo jiný se ještě neozval.

VRT Tak už ani jiné nabídky nepřijímejte. Nic se totiž nemá nechat prošumět mezi prsty jen tak. Ale na druhou stranu zase – dvakrát měř, jednou řeš, že?

CHRT Nebo taky – důvěřuj, ale prověřuj…

VRT Dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí! Lepší přece vrabec v hrsti, než-li holub na střeše…

CHRT Darovanému koni se na zuby nehledí!

VRT Nepřijdu vám zábavný?

CHRT Přijdou s vámi velké změny.

VRT Takových už bylo! Vynoří se, párkrát pohrozí, způsobí malý zmatek a zase se vytratí… V podstatě se ale nic nezmění. Pořád ty samé šachy. Chci říct – pořád ty samé rošády. Co byste řekl tomu, kdybychom byt kapku přestavěli? Vymalujeme, nakoupíme nový nábytek… Do bytu se musí dostat trochu kyslíku, abychom se časem nezadusili. Myslíte, že by bez něj Gogh namaloval své obrazy? Bez čerstvého vzduchu?

CHRT A nemyslíte, že si taky kvůli němu uřezal ucho?

VRT Každá odvaha něco stojí.

CHRT Stejně umřeme.

VRT Hlavně nesmíte být tak laxní – to pak nejste hoden velkých změn. Z života se musíte radovat! Kde je vlastně vaše družka?

CHRT Raduje se ze života.

VRT Jak to myslíte?

CHRT Pracuje.

VRT Vy tedy nepracujete?

CHRT Momentálně jsem nemocný.

VRT Až se to vybarví, uzdravíte se.

CHRT Začínám se zotavovat.

VRT To je tím vzduchem. Co se týče minulosti: jste čistý?

CHRT Pardon?

VRT Pojďme si tykat, ať naše plány nezní tak oficiélně…

CHRT Jsem Chrt.

VRT A já Vrt.

CHRT Čau, Vrte.

VRT Zdar, Chrte.

CHRT Nájemné projednáme později.

VRT Abys mi rozuměl – chtěl bych s vaší pomocí provést malou revoluci, aby se nám tu společně žilo líp.

CHRT + VRT

Třeba hned

změňme svět

tím, že pět

budeme…

Barev sled

ze sprayů

na svou zeď

natřeme.

Červená epocha u konce s dechem je;

na stěnách z obrázků visí pot – strhnem je!

Tma.
 

Čtvrtý obraz

Téhož dne večer. Na gauči jsou uvelebeni Chrt a Vrt. (Dveřmi) vejde Val – v jedné ruce drží číši s vínem a v druhé kus chleba. Posadí se mezi ně a demonstrativně vhodí krajíc do číše – poté, co si kousla.

VAL A teď už jsem taky zasvěcená! Kdo se napije první?

VRT Kdy začneme s malováním?

VAL Nenapijeme se nejdřív?

CHRT Nemáme barvy.

VRT Moderní doba po nás přece vyžaduje, abychom šli s ní. To znamená, že člověk nového věku si zajede autem nakoupit barvy, přes počítač vyřídí úkoly do práce a potom si dá jointa, aby mohl co možná nejosobitějším způsobem vymalovat. A než aby se díval na zprávy, radši se jde vyspat.

VAL Proč takhle nežijeme už dávno?

VRT Zřejmě jste nebyli in.

CHRT Ode dneška bude všechno jinak!

VAL Cítím, že se stane něco velkého. Už se tomu nedá vyhnout, prostě už se to musí stát. Vzrušením mi buší srdce. Stačí abych zakřičela, a celý svět se zvrtne vzhůru nohama! Připadám vám naivní? Já vám to teda dokážu! Připíjím na obrovskou změnu, kterých už sice společnost zažila spoustu, ale my ještě ne! (pozvedne číši a vypije ji) Raz!… Dva!… Tři! (rozbije sklenici - nejlépe v rukou-, po chvíli) A bylo ticho.

Všichni tři se tomu napjatě zasmějí, jako by to byl nějaký dobrý vtip.

CHRT Špatně vystavěný je to. Od začátku až do konce. Jinak bychom se přece smáli častěji, nemám pravdu? Je to všechno hra – a když se přece hraje, tak se směje. Nebo ne?

VRT Jenže my v té hře účinkujeme, jestli ti to ještě nedošlo. Smát se můžeme jen tehdy, kdy je to dovoleno.

CHRT A co teď?

VRT Teď vás něco naučím:

Měníme se, s námi čas,

v tuto chvíli zůstáváš

s modlou, s časem, se sebou.

adame, choď za evou.

Opakuje se tak dlouho, dokud se to všichni nenaučí.

VAL (Vrtovi) Pěkná říkanka. Jak jsi k ní přišel? Vlastně o tobě nic nevíme. Kupříkladu – měl jsi někdy ženu?

VRT Nevypadám snad na to?

VAL (Chrtovi) Vidíš? Měl by sis vzít příklad a zařídit si šťastný život!

CHRT Chceš snad říct, že nejsem šťastný?

VAL Chybí ti morálka.

Chrt se začne smát.

VAL Čemu se směješ?

CHRT Morálce! Snažil jsem se… vážně. A spal jsi s mužem?

VRT Ne. Ještě ne.

VAL Ty bys chtěl?

VRT Raději mám ženy.

VAL Já bych teda s ženou v životě nespala!

CHRT Vždyť jsi nespala ani s chlapem!

VAL Jak to můžeš vědět?

CHRT A jak by k tomu vlastně došlo, když jsi tak náročná? Bude z tebe stará zapšklá panna!

VAL Co jsou to za nesmysly? (Vrtovi) Myslíš, že vypadám staře?

VRT Jak to máš ráda?

VAL Tenhle člověk nám tady bude malovat?

CHRT Tenhle člověk tady s námi bude bydlet!

VAL Nechceš si to zavčas rozmyslet?

CHRT Nemáš pocit, že se v tomhle bytě konečně něco děje?

VRT Možná jsem trošku dovolený…

CHRT Možná jsme to trošičku potřebovali.

VAL Já ho tady nechci!

CHRT Tak mu to řekni! Proč mu to neřekneš?

VRT Zbláznila by se rozkoší.

VAL Něco si udělám!

VRT Proč si to neudělat navzájem?

VAL Vyskočím z okna! (postaví se do okna)

VRT Jen to udělej! Možná se ti nic nestane, kočky mají devět životů.

CHRT Bydlíme v pátým patře. Ani kočka by to nepřežila!

VAL Nejsem žádné zvíře!

VRT A proč by jsi skákala, když jsi ho tam ještě neměla?

VAL (Chrtovi) Tak řekni mu něco!

CHRT Nedívej se na mě tak já nevím jak a vylez z toho okna. Jestli chceš umřít, tak si vem třeba prášky a zapij je vínem, ale hlavně – prosím tě – neskákej. Pohled na mrtvý maso by mi opravdu neudělal dobře. Slyšíš? Kolikrát už ses chtěla zabít? Víš, kolik napuštěných van ty tvý choutky stály? Teď je řada na mně! Pojď sem a ty (Vrtovi) toho nech. Zas tak dobře se ještě neznáme.

VAL Nechci umřít, stejně jako už od nikoho nic nepotřebuju. Chci být sama, protože chlapi jsou zvířata a ti, co ne, jsou zase buzeranti.

VRT Jsem zvíře! Co může být lepšího, Val? Mezi tím nic není. Nebo snad chceš, abych se k tobě choval slušně?

VAL Vyžadovala bych dávku tolerance.

VRT Přišlo mě to jako sex – a to, jak jsi chtěla vyskočit, byl vrchol.

VAL Sprosťáku!

VRT Mohli bychom se hádat častěji, abychom ze sebe ty padlé anděly dostali ven. Navždycky.

CHRT Co vy dva spolu máte?

VRT Jen si pomáháme. Škoda, že už nemáme vymalováno.

VAL Až zítra vstaneme, můžeme začít.

VRT Opravdu si myslíte, že tím něco změníte?

CHRT Věříme tomu.

VRT Jste naivní. Šťastní budete až potom, co se smíříte se svou samotou. Víte, kde je moje žena?

CHRT Ty jsi ženatý?

VAL Ksakru!

VRT Nebyli jsme svoji. Ale považoval jsem ji za svou celoživotní známost.

VAL Nemáš už ji rád?

VRT Právě že až moc. Našla si někoho jiného. Proto jsem vlastně tady. Protože jsme jen osamocené meteority na kraji vesmíru, ledové kry na dně zeměkoule.
 

Pátý obraz

Další den.

VAL Budeme dnes malovat, tak jsem vstala o něco dřív, abych se připravila na náš velký den. Začínám nový život! Cítím se čerstvá, svěží, jako z reklamy, zkrátka – úplně jiná než předtím. Přemalujeme dosavadní etapu našeho… co to vlastně bylo… (?), a to by bylo, aby s takovou změnou nepřišly změny další!

Vejde Chrt a Vrt.

CHRT Co, že vstáváš tak brzo?

VAL Budeme dnes pracovat!

VRT Nejdál dojdeš s poctivostí!

VAL Naplňme tedy tento den co nejpoctivěji!

Zaklepání na dvéře.

CHRT Kdo to může být – v tuhle hodinu?

VRT Kdopak by nás poctil, kdybychom mu otevřeli?

VAL Někdo, kdo by mohl změnit naše životy – kdybychom ho byli vpustili.

Klepání.

VRT Vpustíme ho?

VAL Nebraňme se novým podnětům!

VRT Zastav! Jakýkoli vnější, předem neohlášený zásah by mohl zlikvidovat to, co jsme se pokoušeli změnit.

CHRT Vždyť jsme ještě nic nezměnili.

VRT Tak začněte malovat.

Chrt a Val se chopí štětky a začnou potírat stěny.

BRÓŇA (klepe naléhavěji, zpoza dveří) Tomu říkám politický dusno! Na to už jsem ale zvyklej – každej tejden jezdim na hory, abych se nadejchal čerstvýho vzduchu.

VAL To je přece Bróňa!

VRT Kdo to je?

CHRT Kolega z práce.

VRT Spolupracovník? A kdo mi zaručí, že to není třeba…?

VAL No tak, nebuďme nedůvěřiví! My dva s Chrtem Bróňu v práci delší čas pozorujeme a domníváme se, že není žádný důvod k ukvapeným závěrům… Tak řekni něco, Chrte!

CHRT Příští týden Bróňa povýší.

VRT Dobře – ale do práce se půjde hned a bez řečí! (otevře Bróňovi dveře)

Vstoupí obtloustlý lidový pětadvacátník, který vypadá nejmíň na dvakrát tolik.

BRÓŇA To to trvalo!

VAL Co tady děláš?

BRÓŇA Říkali jste, že budeme malovat, tak jsem přišel pomoct, ne?

CHRT Ty?

VAL Ty?

VRT On?

VAL To je hezké, že si dokážeme pomoct, aniž bychom to od sebe čekali.

VRT Jsi tady opravdu z vůle vlastní?

BRÓŇA Jsem dobrovolník. Zaslechl jsem, jak se bavili o chystaných změnách, tak jsem cítil povinnost se zúčastnit.

VRT Žádné výhody ti z toho ale neplynou, to si pamatuj!

BRÓŇA Taky jsem vám přišel říct, že…

VRT Holubník se z reformace dělat nebude!

BRÓŇA Viděli jste zprávy?

VRT Na hlouposti není čas! Támhle je štětka!

BRÓŇA Řek bych, že je to docela důležitý…

VRT Tohle je naléhavější, rozumíš? Já jsem těmhle lidem dodal novou krev a rád bych svůj úkol s dovolením dotáh do konce! Jenže to, co tady chybí, je přijmout jistá pravidla. A jestli se ti to nelíbí, můžeš se stejně dobrovolně vrátit tam, odkud jsi přišel. Mě bohužel přestalo dojímat tlachání v podobě nepodložených předzvěstí o konci světa! Válka prostě nebude, protože už je. Teď musíš vypustit mozek a zapojit ruce.

BRÓŇA Kvůli tomu jsem taky přišel, jenže vono…

VRT Vono bude vždycky dost takovejch, jako jsi ty. Stejně jako bude dost takových, jako jsem já. Plné pracovní nasazení, kamaráde, a ušlechtilé cíle. Tím se budeš z davu vymykat a zároveň se v něm ztrácet.

BRÓŇA Vono to dost dobře nejde, když člověk vidí tu…

VRT Nelez lidem do prdele a možná ti bude líp, rozumíš? Nesnaž se povýšit, nic tím nespravíš. Vilu se zahradou mít nebudeš, zato si se sebou budeš moct popovídat uprostřed hrůzy. Na scéně je tolik trpaslíků… Neboj se je rozbíjet, nevymřou. Na jejich doplnění do regálů bude vždycky dost materiálu. Vem si štětku, namoč ji do barvy a cákej s ní všude, kde to jen jde. To je to pravý umění. Říká se mu akční. Nebo to samý dělej s čurákem, vyjde to nastejno.

BRÓŇA Seš blázen – to je všechno, co ti k tomu řeknu.

VRT „Hlavou zeď neprorazíš“, zapomněl jsi dodat. Kdybyste věděli, jak mě ta věta ničí! Copak někoho zajímá, co mě nutí tak bláznit?

BRÓŇA Nechceš přijmout holou skutečnost, odporuješ si v každé větě, nechceš se smířit s ničím, co je.

VRT Protože nic není. Ale těch, co dokážou kritizovat, jsou milióny. A proto, že umí jenom kritizovat, se za čas stanou rovněž oběťmi ktikiky. A tak to jde pořád dokola. Vlastně máš pravdu, že jsem blázen, protože mě ten kolotoč dohání k šílenství. Lidi dělaj jenom to, co musej. I to, co dělají navíc, provozujou z jistý povinnosti. Z povinnosti „vyšším principům“, aby se zalíbili těm nahoře – ze strachu před spravedlností. Jenže ta není. Samozřejmě, že mě potěšila tvá snaha nám pomoct. Bez tebe - stejně jako beze mě - by se totiž svět brzy stal tím, čím se ještě stát naštěstí nestačil.

Teď už se i Vrt ujme svého úkolu, ale spolu s jeho zapojením se pod vlivem všeobecného vzrušení stává z jednobarevné stěny změť nepravidelných různobarevných vzorců.
 

Obraz šestý

Jinde než předtím. Dušan přijde na schůzku později než měl. /Verše v tomto úryvku hrají poněkud upozaděnou úlohu, jde jen o nedůležitou formu, které není třeba věnovat příliš pozornosti./

HELENKA Už bylo na čase.

Měl by ses omluvit.

Chtěl by jsi svačinu?

Hubičku na mase?

DUŠAN Neměl jsem včera pít.

Těžce nesu vinu.

Omlouvám se zase!

HELENKA Budeme svatbu mít!

DUŠAN Neříkej, že to chceš!

Věříš jen pohádkám.

Podvedu tebe než

stačí dojít k vdavkám.

HELENKA Zbyli jsme ve světě

jen my dva, bláhoví.

Kdo jiný měl by tě

stahovat do křoví?

DUŠAN Ač se to rýmuje,

má milá, báječně,

svatbu bych nejradši

odmítnul statečně.

HELENKA Co tě to napadá?

Zapomněls na sliby?

Nechceš už jezdit snad

v neděli na hřiby?

Neblbni, nejsi sám

- já také podléhám -

nevím, co s životem

dělat mám,

uvadám…

Přesto se vezmeme,

jak jsme si slíbili.

nebo snad usneme

dnes večer bez síly?

My spolu dokážem spoustu věcííí

- vyprat a uvařit si…

DUŠAN … telecííí! (začne hip-hopovat) No my jsme ti, co změněj svět a jestli ne, no tak to bych se na to po-dí-val – hééj – na to podíval!

HELENKA A ještě jednou!

DUŠAN No my jsme ti, co změněj svět a jestli ne, no tak to bych se na to potom po-dí-val – héééj – na to podíval.

HELENKA Ten je fakt dobrej! A kam že to vlastně dneska půjdem?

DUŠAN No na nějakou pořádnou akcičku, přeci!

HELENKA Víš, já nevím…

DUŠAN Co nevíš?

HELENKA Jestli se mi dneska někam chce.

DUŠAN Můžeme zůstat doma, jestli se necítíš.

HELENKA Úplně jsi mi vyrazil dech, když jsi řek, že si mě nechceš vzít. Já totiž taky nevím, jestli tě vlastně chci.

DUŠAN Vždyť jsme zasnoubení!

HELENKA No právě! Udělala jsem hloupost.

DUŠAN Ty někoho máš?

HELENKA Měla jsem. Teď chci být sama.

DUŠAN Co by za to dali jiní lidi? Aby nebyli tak sami?

HELENKA Nejradši bych vůbec nebyla. Co bude dál?

DUŠAN Po svatbě? Co by bylo? Děti!

HELENKA Jak?

DUŠAN Říkala jsi, že mě máš ráda!

HELENKA To přece neznamená, že s tebou musím mít děti.

DUŠAN A s kým jiným bys je měla?

HELENKA Já žádný parchanty nechci, rozumíš? Nechci se vdát a být maminou s uslintanýma spratkama, co se budou rvát o moje prsa!

DUŠAN Nezapomeň, žes to byla ty, kdo trval na naší svatbě…

HELENKA Protože už mám na ni věk! Jako bys neznal moji mámu! Já ale zestárnout nechci! Jednoho dne se probudím a budu vypadat jako uměle vydržovaná fuchtle s přebarvenýma vlasama!

DUŠAN Každý musí zestárnout.

HELENKA Smrt už klepe na dveře! Slyším ji!

DUŠAN Nepřeháněj.

HELENKA Ale já jsem s ní nepočítala, chápeš? Podívej se, co je všude příležitostí, jak se nezastavit – můžeš cestovat, budovat kariéru! Doba po tobě chce, abys byl nejlepší! A já nejsem! Proto se tak bojím všechny ty možnosti zahodit, protože jsem nestačila nic dokázat a asi už ani nedokážu. Jako moje matka!

DUŠAN Dokážeme toho přece spoustu, když vychováme naše děti.

HELENKA Být s tebou je, jako bych hrála ve špatné telenovele. Znamená to, že se v nejbližší době vezmem a začneme kupit majetek. Ty budeš od rána do večera v práci, abys vydělal dost prachů (časem si možná pořídíme vilu), a já ti mezitím budu připravovat večeři a skákat kolem našich značně zidealizovaných děťátek – to všechno, abych se cítila mladší. A společně s nimi se na tebe budu těšit, až přijdeš; a jestli nám to nepůjde ve čtvrtek, tak se spolu určitě vyspíme v sobotu, protože sobota je na to jak dělaná, když další den nemusíš do práce – a místo toho, abychom šli v neděli do kostela, proležíme celý den v posteli. A odpoledne možná spravíš kohoutek, ze kterého už týden, co jsme se vlastně neviděli, kape voda. K tomu budem oba postupem času tloustnout a pomalu, ale jistě umírat.

DUŠAN Helenko…

HELENKA A do tří let si pořídíme auto a jestli se na nás usměje slunce, pojedeme na dovolenou do Jugoslávie. Nebo do Chorvatska?

DUŠAN Nikam jezdit nemusíme, když tě to netáhne.

HELENKA Rozumíš mi? Nemůžu vstoupit do něčeho, co mě už předem děsí! Já chci žít! Jenže na druhou stranu si zase uvědomuju, že tady nejsem věčně. Stárnu, miláčku, oba stárneme – za tu dobu, co se tady sama v sobě seru, jsme zase o něco zestárli, představ si to. A budoucnost, kterou tak odhodlaně plánujeme, se zase o něco přiblížila a já začínám pochybovat o tom, jestli má alespoň něco nějakou cenu…

DUŠAN To zase přejde, to je dneska normální.

HELENKA Líbím se ti vlastně ještě? Nepřipadám ti ošklivější?

DUŠAN Opravdu bude lepší, když dneska nikam nepůjdem.

HELENKA Možná by bylo úplně nejlepší, kdybychom už spolu nikdy nikam nešli. Potřebuju být sama.

DUŠAN Zbláznila ses?

HELENKA Dělám jenom to, co chci.

DUŠAN Chci být s tebou a ty ne.

HELENKA Vždyť jsi se mnou.

DUŠAN Hodně ses změnila, víš to?

HELENKA Vždyť jsem o tom před chvilkou mluvila. Nejradši bych ti něco řekla!

DUŠAN Co? Řekni mi to!

HELENKA Radši ne.

DUŠAN A komu jinýmu bys to říkala?

HELENKA Nebuď na mně tak závislej nebo zcvoknu!

DUŠAN To znamená konec?

HELENKA Prostě už si spolu nezašoustáme.

DUŠAN Heleno!

HELENA Konec!

DUŠAN Na kolaudačku zítra nepřijdeš?

HELENA Koupil jsi dům?

DUŠAN Val s Chrtem rekonstruovali byt. Moc by je mrzelo, kdybychom nepřišli.

HELENA Dobrá. Rozmyslím si to.

DUŠAN Takže to není konec?!

HELENA Svět potřebuje, abychom se trápili s ním, za všechny nešťastné, dohromady!

DUŠAN Chápu, že nechceš mít děti. Přece bys je nepřiváděla na tak špatný místo? Kdo by se taky chtěl pro nic za nic narodit a jenom tady trpět?

HELENA Nevěřím ti ani slovo! Nic mezi náma nikdy nebylo, rozumíš? Je mi z nás špatně!

Tma.
 

Obraz sedmý


Po reformě. V bytě je pestrobarevně vymalováno, půda už je obsazená Vrtem. Protagonisté Chrt, Vrt, Bróňa, Dušan, Helena a Val jsou v obýváku, kde oslavují nástup změny. Mají pozvednuté číše s vínem.

VAL S příchodem změny do našeho života bych chtěla rozbořit i neoprávněné mýty a pomluvy, které především znepříjemňovaly můj život. Jsou to špinavosti a lži, kterým už nesmíme dát příležitost, abychom jim uvěřili. Nejsem žádná stará panna, jak o mně koluje v práci. Víte, jednou jsem měla dítě. Vlastně to ještě dítě nebylo, jenom taková malinká krvavá fazolka, přivázaná na šňůrce jako pes. Nic takového jsem nechtěla, ale co člověk nechce, chce bůh. Možná by spasilo svět, jenže to by pak bylo strašná nuda. A protože koneckonců nepřijde žádná spása – umřelo dřív, než by se mohlo samo nadechnout. Nechci už žádnýho chlapa, přináší to samý neštěstí. Koupím si malou černou kočičku. Bude sedávat v okně a vyhlížet na ulici potencionální nápadníky. Jenže žádný z nich nikdy nepřijde. Jenom kamarádky – každou neděli. Pěkně si poklábosíme, vypijeme tři litry vína a budeme se těšit další týden… Proč nikdo nepijete? Ťukněme si přece! Dnes je náš velký den!

BRÓŇA … Ať se vám tu dobře bydlí!

CHRT Na zdraví!

DUŠAN Máte to tu pěkný… takový… nápaditý…

HELENA Tolik barev najednou – člověk, aby se tu ztrácel!

VRT Prosím o ticho!

Ostatní zpozorní.

Slyšíte to?

BRÓŇA Co?

VRT To ticho přece!

BRÓŇA To je snad normální, ne?

VRT Ticho! Zvláštní, okolními souvislostmi posílené ticho! Blíží se to. Cítím to tady. Změna. Obrovská změna. (tlesk) Už je tady. Vy ji nevidíte?

HELENA Říkala jsem, že jste hezky vymalovali.

VRT Mění se to. Pomalu, ale jistě se to mění. Všechno už je jinak. Jak se cítíš, Heleno?

HELENA Jak bych se měla cítit? Dobře se cítím.

VRT Jsi tady s tímhle?

HELENA Jmenuje se Dušan.

DUŠAN Dušan.

VRT Téda – moc času neuběhlo, co jsme se viděli naposled.

HELENA Poznali jsme se v práci. Chrt a Val jsou Dušanovi kamarádi – znají se z dob, kdy pracovali v supermarketu, že?

DUŠAN To byly časy!

HELENA Netušila jsem, že budeš bydlet zrovna tady.

VRT Asi tě furt miluju. Nechala sis to vzít?

HELENA Jo. A vůbec to nebylo tvoje, ale tady Dušana.

VAL Dobrý pocit z dobře vykonané práce. Tak se cítím já. Připadám si uvolněnejší, smutnější po tom všem.

CHRT Stárneme. Ale tak nějak jinak, příjemně.

VRT Dnešní noc nás vyléčí!

Soudružnost těles,

HELENA množiny hvězd!

BRÓŇA Řinčení želez v snách,

VAL v houštinách měst!

DUŠAN Noci jsou studené,

HELENA dobře je kohoutům

VAL - ryby jez uzené,

VRT modli se k robotům…

Od této chvíle už je všechno jinak, rozumíte?

Vrt začne zpívat „oslavnou“ píseň, ostatní se přidají – z večera se stane bujará slavnost.

VŠICHNI Stane se to jednou

stane se to dvakrát

stane se to potřetí

a zázrakům je konec.

tvoje tváře blednou

odcházíš mi na vlak

předposlední objetí

a s mým žitím je konec.

pokřižuj se

pomodli se

k větším zemím

než jsme my

rozhodni se

označkuj se

módou daným přízemím.

Pro posmrtný masek sněm

vázat pevně každý vjem.

Potetuj se

namaluj se

tahem letmým

smířeným.

Veselme se

radujme se

dokud úsměv unese se

vytvořme si pár

černočerných čar.

Ať jsi zdravé

jasné mysli

nebo se ti

špatně myslí

zamaskuj se než

ti v hlavě stane lež.

Ačkoli je text spíše ponurý, mezi protagonisty vzplála díky alkoholu dobrá nálada.

VRT A teď vám ukážu svůj pokoj na půdě! Tolik světla jste ještě neviděli!
 

Obraz osmý

Odejdou všichni kromě Val a Heleny.

HELENA Jenom jsem ti chtěla říct, že tě docela chápu. Ale nechci, aby to vyznělo nějak… trapně, takže radši zas půjdu.

VAL Jsi do něj zamilovaná?

HELENA Myslíš Dušana? Ani nevím. Dneska si člověk mezi tím vším připadá, že je úplnej blb a že neví vůbec nic. Kdo ti to udělal?

VAL Myslíš to dítě? Už se nepamatuju.

HELENA Takže jsi jich měla víc?

VAL Hele, Heleno, do toho ti nic není.

HELENA Třeba sis potřebovala popovídat.

VAL Potřebovala bych tak akorát pokoj.

VAL Budete se brát?

HELENA Myslela jsem, že tím něco změním. Ono je to ale čím dál horší.

VAL Co chceš teda dělat?

HELENA Utéct.

VAL A kam?

HELENA Pryč. Pryč odsud.

VAL Sama před sebou neutečeš.

HELENA Několikrát už jsem to chtěla skončit. Zabít se. Dušan o tom ani neví. Kdyby se to totiž dozvěděl, udělal by to taky. Beze mě neujde ani krok! A proto jsem to nikdy neudělala, protože bych ho měla na svědomí.

VAL Tam už asi žádný svědomí neexistuje.

HELENA A rys to neudělala proč?

VAL Jak víš, že jsem se chtěla zabít?

HELENA Ví to o tobě všichni, že jsi troska. Ale že je to kvůli tomu potratu, to jsem netušila. Já bych toho hajzla zabila! Znásilnil tě nebo co?

VAL Nemůže za to. Vždycky šlo jenom o sex, proto jsem ten potrat vyvolala sama.

HELENA Proč jsi nešla k doktorovi?

VAL Ještě by mi to rozmlouval. Chtěla jsem to vidět. Nový, čistý život… Ani nevím, jestli by to byl kluk nebo holka. A nezabila jsem se, protože bych tím nikoho nepřekvapila. V práci by se možná na chvíli podivili, ale víc než čtrnáct dnů by ta senzace nevydržela. Jinak je totiž v kanclu obrovská nuda. Jen bych tím slečně XY uvolnila místo a tím i povýšení, které jsem ze strachu z ještě větší nudy odmítla! Vlastně by si oddechli, protože jsem byla jiná a nemohla jsem ani pípnout, když jsem nesouhlasila. Kvůli tomu jsem všechno tak těžce nesla a snažila se doma utopit. Do konce jsem to nikdy nedotáhla, protože – abych tím působila radost někomu, kdo mi jenom ubližuje, je blbost.

HELENA Lidi tě maj rádi.

VAL Nemají.

HELENA Ale mají.

VAL Protože jsem blbá.

HELENA Nejsi blbá.

VAL Ale jsem.

HELENA Dobře. Jsi. Stejně si ale myslím, že

tě maj lidi rádi právě proto, že jsi jiná než oni. Jsi chytřejší, a tak ti závidí. Bojí se dát jakékoli city najevo, protože by se tím ukázala jejich hloupost. Akorát jsou strachy podělaný, to je celý.

VAL Neuděláme to společně?

HELENA Co?

VAL No zabijeme se, co říkáš?

HELENA Před chvílí jsi říkala, že...

VAL Já jim tu radost udělám! Vezmeme si prášky a… nebo vyskočíme z okna?

HELENA Spíš bychom se mohly…

VAL Oběsit!

HELENA Chtěla jsem ti vzdát úctu za to, co sis protrpěla a myslela jsem, že mi poradíš, co dál - a místo toho... Jsi na tom asi hůř než já. ... Chtěla jsem jen omládnout a měla jsem pocit, že bychom spolu dokázaly...

VAL Co by jsi tady chtěla dokázat?

HELENA Mohly bychom si rozumět!

VAL Chtěla bych žít, ale jinak. Sakra jinak!

HELENA Řekni mi, jak by jsi chtěla žít!

VAL Pořád tajně doufám, že se něco změní…

HELENA Změnili jste, co se dalo...

VAL Byt je opravdu jiný a to, že jsme ho vyčistili, mi moc pomohlo. Ale když se podívám na celou věc shora, z výšky, Lenko, já padám, padám do bezedné propasti a mám z toho všeho závrať…

HELENA Radši se odtamtud nedívej, mohla by ses poblinkat.

VAL Změna nastala, o tom jsem přesvědčena - jsem doma mnohem šťastnější než předtím. Ale nemůžu být pořád zavřená! Chci odtud pryč!

HELENA Nerozumím ti.

VAL Nerada to přiznávám, ale změna, kterou jsme všichni s takovým napětím očekávali, se tvářila tak velkolepě, že před ní nebylo možno uniknout. Podlehli jsme davovému šílenství, ohlašované reformě, která toho spoustu naslibovala, ale nikdo jsme si jaksi nevšimli, že se to opravdu jenom tak tváří. Jenže co je pod tím vším? Pod nátěrem je stejné svinstvo, jaké tam bylo předtím, jenom není tak vidět. Nezbývalo mi samozřejmě nic jiného než přijmout všechno, co ostatní, protože bych byla za ještě většího blbce, než proti kterým jsme brojili. Vnitřně jsem si ji vnutila, protože jsem si moc přála, aby se už něco změnilo. Ve skutečnosti jsem si celou tu dobu lhala.

HELENA To, co je teď, je přece něco úplně jiného než to, co bylo dřív.

VAL Přirozeně, protože teď už není to, co předtím. Teď je teď. Ale řekla bych, že je to horší. Právě proto, že je to teď. A protože se to musí řešit pořád znova. Lidi omámení nádherou maj najednou pocit, že je všechno v nejlepším pořádku. To přece v pořádku není. Přijde ti, že jsem v pořádku? Ne, protože se chci zabít. A proč se chci zabít? Protože něco není v pořádku. Pod nátěrem to hnije. Ne všude, ale přece. A to, že to není vidět, je přece horší, nebo ne?

HELENA Je mi ještě hůř než před tím.

VAL Hlavně se prosím tě nezabíjej! Nemusela bych to přežít!

HELENA Nepůjdem na kafe?

VAL Dáme si naproti turka.

Val a Helena odejdou naproti na turka.
 

Obraz devátý

V bytě o hodinu později. Střílení.

BRÓŇA Tanky už jsou ve městě.

DUŠAN A lítají nad náma letadla. Proč odešly zrovna teď?

VRT Ženský problémy. Znáš to. Potřebovaly si něco ujasnit.

DUŠAN K tomu snad nepotřebujou chodit někam jinam. Do který knajpy šly?

BRÓŇA Ty chceš jít ven?

DUŠAN Mám o Helenu strach. Půjdu ji hledat.

BRÓŇA Víš, co je všude vojáků?

VRT Povídali, že mu hráli. Žvásty, kecy jsou to!

BRÓŇA Hlásili to v televizi!

VRT A co hlásí v televizi, je svaté, že? Nevěřte všemu, co slyšíte. Televize je blbá krychle, která má obrovskou moc ovládat tupce jako jste vy! Jasně, že jsou jich plné ulice! Stejně jako jich je celé zpravodajství! Ale zkuste popřemýšlet, proč? Nechtěl jsem tak brzo propadat panice, jenže - co někdo pustí, druhej se toho hned chytne a ze země je během chvilky ustrašená kořist, akorát k nakousnutí! Tenhle národ je tak blbej! Kdyby se aspoň nebál o svý blbosti promluvit... Jenže všichni mlčí. V tramvaji přeplněné věčnými nespokojenci je hrobové ticho, stejně jako na poště, v bance, v obchodech... Každý je totiž mrtvý ve své zpohodlnělosti, všichni jsme líní něco opravdu měnit; a i když se o to dennodenně pokoušíme, tím, že věčně mlčíme, zůstává všechno při starém. Proto se taky tahle země nechává furt někým okupovat.

BRÓŇA Muselo to tak dopadnout.

CHRT Ještě, že nemusíme bojovat.

DUŠAN Chlapi, do boje se půjde.

CHRT Proti komu nebo zač vlastně bojujeme?

Ticho.

VRT Proti sobě, pro sebe. Hájíme si vlastní pozice.

BRÓŇA A jaké jsou naše pozice?

Ticho.

VRT Ví někdo, na čí straně vlastně jsme?

Ticho.

DUŠAN Helena říkala, že jsem na ní nezdravě závislej, ale vsadím se, že se po mně teď někde shání a volá mě o pomoc. Někam se schová. Musím ji najít. (chystá se pryč)

BRÓŇA Chceš, aby tě to rozmetalo na cucky?

CHRT Co myslíš?

BRÓŇA Bomby, vole.

DUŠAN Ona mě potřebuje! Jde se mnou někdo? Srabi! Pusťte mě!

VRT Zákaz vycházení! Copak jsi to neslyšel?

BRÓŇA Všude jsou zbraně, chemie. Žádnej horskej vzdoušek, kamaráde. Buď na nás spadne atomovka nebo se udusíme.

CHRT Anebo onemocníme a vymřeme hlady.

VRT A přece k tomu všemu nebudeme zpytovat své svědomí za to, že tě zabili dřív než nás.

BRÓŇA Když máme umřít, tak společně!

VRT Dost bylo hesel. Ale stejně - buď půjdeme všichni nebo nikdo.

DUŠAN Nechci, aby umřela! Musí se to dozvědět ode mě, ne od ní!

BRÓŇA Co by se měla dozvědět?

DUŠAN Že... to dítě, co se narodilo mrtvý, je ode mě!

BRÓŇA Jaký dítě?

DUŠAN Jak ho potratila Val.

CHRT Ty jsi s ní...?

VAL Hovado!

DUŠAN Val jí to určitě vyklopí. A já budu mít výčitky až do smrti, protože jsem jí to celou dobu tajil.

CHRT Zas tak nic strašnýho se neděje. Bouřka je za pár hodin pryč. Můžeš jí to říct sám.

DUŠAN A co když se už nikdy neuvidíme?

VRT Snažili jsme se pořád něco měnit a nakonec - se to změnilo samo. Příště, jestli vůbec nějaké příští příště bude, nám laskavě nenadávej do slabochů, ty srágoro, když tady sám řveš jako tur. Zničil jsi jim život a mně vlastně taky.

DUŠAN Myslí si, že jsem ji nikdy nepodvedl!

VRT Helena šla z bláta rovnou do louže. Nejradši bych tě zabil.

BRÓŇA A co když tě taky podvedla a ani o tom nevíš?

DUŠAN Nikdy by to neudělala. Znám ji.

VRT Kdo ví, co nám ženský dělaj za zády..

BRÓŇA Spal jsem s ní. A máš to.

DUŠAN Cože? Ty hajzle! (zaútočí na Bróňu)

BRÓŇA (uděří Dušana dřív) Magore! To máš za to, žes mi naletěl! Uvěřils mi, přitom bych ti to nikdy neudělal, nehledě na to, že mě zatím každá ženská odmítla.

VRT A tady ještě jednu za nebohou Val, která si po zkušenosti s tebou už nikdy s nikým nezapíchá! (poté Dušana udeří)

BRÓŇA (Vrtovi) Tak už toho nech nebo taky jednu vyfásneš.

VRT To by jsi zkusil, impotente!

BRÓŇA Víš, co seš?

VRT Neboj se to říct, no… do toho, ty straníku!

BRÓŇA Přeštudírovanej, vychcanej, barvama přeplácanej chameleon! (dá se do hlubokého smíchu)

VRT A ty jsi zakomplexovaný brigádník, co má rudý uši po dietách! Hoří ti po zisku! (rovněž se rozesměje)

CHRT A já jsem zase nešťastná buzna s charitativními sklony!

Smějí se všichni kromě Dušana.

VRT (to utne) Fasuju průběžně od takovejch, jako jsi ty. Je mi z vás na nic! Ale kdyby nebylo takových, jako jsem já, svět by byl pořád stejnej ve svý špíně a spousta lidí by nebyla tam, kde je. Beze mě by se nikam nedostali!

BRÓŇA Hájíme si svý pozice, sám jsi to říkal. Bez tebe by svět byl úplně jinej, to máš pravdu. Špinavostí by v něm sice bylo stejně, ale hlavně by v něm bylo míň ženskejch. Byl byste někdo schopnej jít do boje? Ne! Myslíte si, že činíte svět spravedlivým – nikdo z vás ovšem neví, co je to válka!

Klepání na dveře.

Proto je teď za dveřma. Zapomněli jste na ni a zabývali se jenom sami sebou

nebo hloupostma, kterýma jste svou vlastní, poněkud chabou identitu neustále nacpávali. Ona však přišla proto, aby svět těch malicherností zbavila. Smrt přišla tu špínu, o které mluvíš, vyčistit!

Znovu se ozve zaklepání.

CHRT Neměli bychom otevřít?


Obraz desátý

HELENA (zpoza dveří) Pusťte nás dovnitř! Rychle!

Klepání je opravdu intenzivní.

CHRT Podle hlasu je to Helenka!

DUŠAN Panebože!

BRÓŇA Ukaž teď, co v tobě je!

Bušení jako o život.

CHRT (jim otevře) Nestalo se vám nic?

Helena i Val jsou opilé; navzájem se podpírají.

HELENA Byl to planej poplach.

CHRT Teda holky, vy jste zřízený! Příště mi to nedělejte! Co bych si bez vás počal?

VAL Už je po všem. I když – ne docela.

HELENA Pán, co tomu dole rozuměl, mi řek, že to není nepřítel, ale spojenec.

VAL Jako ti vojáci, hlídky a tak…

VRT To byl asi nějaký vůl, ne?

HELENA Celej večír to hučí, strachy nevíme, co dřív, a ono nám to prej příšlo pomoct!

VRT Copak se nestřílelo?

VAL Všude nastal hroznej zmatek, tak jsme se schovaly do sklepa.

HELENA Střílelo se, slyšela jsem to. Ale na koho, to nevím. Svět je komplikovanej.

VAL Tak jsme pily víno přímo ze sudu!

BRÓŇA A pěkně jste se ožraly. Víte, jakou jsme o vás měli starost? Řekni, Dušane…

VRT Nechápu, proč se tu střílí.

BRÓŇA Musej si uhájit pozice.

VRT Jaký zas pozice, prosím tě? Říkáte, že je to spojenec. Spojenec za co? O koho vlastně jde? Proč nám vůbec někdo přišel pomáhat? Co nám tak ubližuje, že potřebujeme, aby nám ubližoval ještě někdo další?

BRÓŇA Sami jsme zřejmě neschopní, když nedokážeme uhájit to svoje…

VRT A proč bysme nedokázali? Dokážeme! Až přijdu konečně na to, co je vlastně naše nebo moje, budu si to umět uhájit. My se totiž nedokážem prosadit a už vůbec se neumíme bránit. Ale odteďka to bude všechno jinak. Mám toho až po krk. Půjdu je vyhnat osobně.

VAL Zákaz vycházení ještě nestáhli…

VRT Nikdo mi před barákem střílet nebude!

HELENA Možná bys měl poslechnout a zůstat tady. Jde totiž o otázku života a smrti.

VRT Zdál se mi sen. Viděl jsem ponorky, letadla, tanky a bomby. Nic z toho nebylo zřetelné, ale děsilo mě to. Lidi jsou napadeni viry, jsou připraveni zabíjet. Musím je zastavit. Poslední možnost, jak dokázat, že za něco stojím. A proto jdu! (odejde)

CHRT Proč jste ho někdo nezadržel?

HELENA Nejsme tady šťastné, viď?

VAL Než jsme se daly do vína, spolykaly jsme prášky.

HELENA Za pár minut budem pryč od toho svinstva, co je kolem. Val mi to všechno řekla, Dušane. Jenom tím stvrdila mou beznaděj. Odpustila jsem ti, můžeš být klidný.

CHRT Musíte se rychle vyzvracet! Holky!

BRÓŇA Je tu někde telefon?

HELENA Nemá to smysl. Nechte nás. Rozhodly jsme se.

VAL Stejně nic nestihnete. Za chviličku bude po všem – úplně.

CHRT (Bróňovi) Proč jsi ho nezastavil? Mohls ho zachránit!

BRÓŇA Nic se mu nestane. Maximálně ho zabásnou. (Val a Helence) Do koupelny, šup!

CHRT Vstaňte přece, Val! Nebo mě tady chceš nechat?

DUŠAN Udělala jsi to kvůli mně?

HELENA Kvůli sobě. Nedalo už se to vydržet.

DUŠAN Nemáš už mě ráda?

HELENA Chtěla jsem, aby to zůstalo tak, jak to bylo na začátku. Beze změn. Chtěla jsem, abychom byli pořád mladí, plní vášně, odhodlaní bojovat za správnou věc… Nic odvážného se ale nestalo. Měli jsme šanci, a my jsme ji propásli… Už se to vytratilo. Je to pryč.

Výstřely na ulici, pak ticho; Dušan jde otevřít okno.

DUŠAN Je tady nějak… mdlo.

CHRT Nemohli ho jen tak zastřelit.

BRÓŇA Určitě ho nejdřív varovali… Jenom ho varovali.

DUŠAN (u okna) Zničil jsem jim život.

VAL (se směje) Taky jsme ho nejdřív varovaly.

DUŠAN Proč jsi mi chodila na oči?

VAL Umřeme bez bolesti! (smích)

CHRT Holky, vzpamatujte se! (Bróňovi) Proč je nedotáhneš na záchod?

BRÓŇA Jsou jenom opilé. Dělají si z nás srandu, pořád se smějou. Trochu se vyspí a budou zase ó ká.

CHRT Nevidíš, jak jsou bledé?

VAL Ještě jsem vám chtěla říct, že venku to není vůbec žádná sranda, ale krutá realita! (klesne jí hlava)

HELENA … které už máme plné zuby! (rovněž odpadne)

CHRT (Bróňovi) Tak dělej něco!

DUŠAN Sejdeme se v hrobě!

Dušan vyskočí z okna.

BRÓŇA On… je pryč… normálně zmizel, vytratil se!

CHRT Ty jsi ho nechal skočit!

BRÓŇA Ticho – holky si toho nevšimly!

CHRT Jak by si toho mohly všimnout, když nám tady před očima chcípaj!

Helenka a Val se probouzí.

VAL Kde to jsem?

CHRT Holky, vy jste to přežily!

VAL Ty prášky nějak nezabírají.

HELENA Měly jsme si jich vzít víc.

K O N E C