O pánovi

 

Vystupuje zde stále stejná postava, žijící v Moskvě v letech 1905 – 1950

 

1. DOMOV

         K večeru jest. Tu jde jeden pán Moskevskou ulicí a zastaví se před jedním domem. Podívá se na něj a odchází.

         K večeru jest opět, ovšem v jiný den. Tu jde ten samý pán ke stejnému domu a čeká. Tu vyjde jiný pán z domu, u kterého čeká první pán. Tu ho čekající pán zastaví, ptaje se: „Prosím vás, vy bydlíte v tomto domě?“ A druhý pán rozpačitě odpoví: „Ano…ano…proč se ptáte…?“

         „Váš dům postavil stejný architekt jako dům, ve kterém bydlím já…“, odpověděl první pán a vešel do domu na Moskevské ulici, ze kterého vyšel druhý pán.

 

2. SPORÁK

         Odemkl dveře svého bytu a spatřil okno. Bylo čerstvě natřené. Skla byla vybitá a na židli zabitá moucha. Pán zavřel okno a vyhodil mouchu z okna. Otrávil se puštěným plynem a zůstal na židli. Přiletěl komár a celého ho vysál, až zemřel. Pán se probudil a neměl už žádnou krev. Podíval se z okna a moucha právě dopadla na zem. Pán popadl těžkého napitého komára a také ho vyhodil z okna. Spadl na jednu paní a rozbil jí hlavu tak, až oba vykrváceli. Pán udělal snímek a schoval fotoaparát do skříňky s alkoholem. Pak vypnul unikající plyn a začal žít naplno.

         Tak si pán uvědomil, že život je krásný.

 

3. SVÁTEK

         Člověk si pustil rádio. Jen tak chodil po kuchyni, prozpěvuje si svou oblíbenou muziku, když v tom spatřil v umyvadle hlavu. Hodil ji do koše a pustil si televizi. V televizi hlava, v koši taky hlava – to máme dvě hlavy, pomyslel si člověk. Pán si uvařil čaj a usnul. Po hodině se probral a hlava už tam nebyla. Oddechl si pán a dovařil vodu na čaj. Vypnul televizi i rádio a pustil si jen rádio. Na koberci plno krve a v rozčilení pán koberec polil čajem. Rychle začal utírat skvrny od čaje a na krev se vykašlal.

         Rádio šumí a na ulici šumí stromy a křičí lidi. Krev začala smrdět, a tak pán otevřel okno. Vypnul rádio a dopil zbytek čaje. Tu si pán uvědomil, že je prvního máje, a proto vyšel na Moskevskou ulici. Všude plno lidí a v kontejneru hlava.

         Pán si vzal to nejdůležitější a připojil se k průvodu.

 

4. NÁKUP

         Pán přišel do obchodu s masem. Než se na něj dostala řada, pán si všiml, že si řezník při sekání usekl prst. Vyletěl takovou rychlostí, že jedné paní, která si maso zrovna kupovala, prst vypíchl oko. Paní i řezník na místě zemřeli. Čekání na maso nemělo cenu, a tak si pán zabalil prst, který ležel vedle mrtvé paní, a odešel do pekařství.

         V pekařství nebyla fronta žádná, a proto pán dostal, co požadoval, ihned. V houskách ovšem byli zapečení brouci, tudíž si pán postěžoval vedoucímu obchodu. Ten ho poslal do pekárny.

         V pekárně do těsta zrovna spadla jedna paní s broukem v hlavě, a když se spolu s těstem dostala do děličky na těsto, paní už to nevydržela a podlehla.

         A tak pán konečně pochopil, jak se do pečiva dostanou brouci.

 

5. NONTOLERANCE

         Pán si usmyslel, že zajde do kina. Koupil si 256 lístků, aby byl v kině sám a nikdo ho nerušil. Přišel pak o několik minut dříve k uvaděčce, aby stačila všechny lístky označit. I přesto však pán přišel o něco později a film už byl v prostředku děje. Vychutnával si přesedávání z místa na místo, když v tom si všiml, že úplně na konci řady sedí ještě jeden člověk. Mírně ho to rozzlobilo, ale připustil si, že v pokladně asi ještě jeden lístek zbyl.

         Tu se plátno zahalilo do černa, pán se otočil a člověk, který ještě před chvílí seděl, se oběsil a překrýval obraz z promítačky.

         Pán sundal oběšence a uvědomil si, jak jsou lidi sobečtí.

 

6. POVINNOSTI

         Pán šel jako obvykle do práce. Už půl roku pracoval na výstavbě nových moskevských sídlišť.

         Přišel na staveniště, kde se dověděl hrůznou zprávu, že tři dělníci vypadli z ještě nezasklených oken při práci. Stavbyvedoucího to rozhněvalo a přikázal všechna okna zasklít.

         A tak pán popadl nejbližší sklo a šel. Připojil se k němu ještě jeden dělník – také se sklem, a tak šli spolu. Pán sklo dal tam, kam patří, ale kde je druhý dělník – zarazilo pána. Podíval se dolů a spatřil sklem ověnčeného dělníka. Pán si povzdychl a šel dolů pro další sklo. A tak to dělal až do večera.

         Při práci zahynuli ještě další čtyři dělníci, ale hlavně, že je všechno tak, jak má být. Člověk se pokochal pohledem na zasklené sídliště a optimisticky se usmál. Už si ani nevzpomněl na své mrtvé spolupracovníky. Až po několika letech si vzpomněl ve smyslu, že vzpomínky jsou vždycky krásné.

 

7. PAMLSEK

         Výkřik do světla. Pán zhasl a rozhodl se po únavném dni spát. Uvařil si stěnu naměkko a osolil ji vápníkem. Vápník byl však hořký, a tak stěnu vyhodil a už o ní nechtěl slyšet. Stěna byla hluchá, a tak jí to nevadilo.

         Pán nemohl usnout, a tak rožnul a uvařil si vajíčko natvrdo. Osolil ho solí a snědl ho. Vajíčko rozjímalo v žaludku pána a mělo se jako prase v žitě. Pána to rozzlobilo a vajíčko se rozhodl vyzvracet. Vajíčko už nebylo tak šťastné - pánovi to bylo líto, a tak ho zase snědl. Ale aby si tolik nemyslelo, zajedl ho pán lakem na nehty.

         Pán byl čím dál neklidnější a vyblil vše z okna. Tam už na zbytky čekali žebráci.

         Až teď byl pán šťastný, nebylo už mu špatně, a tak mohl poklidně usnout. I dnes se najde člověk se srdcem ze zlata.

 

8. LÁSKA

         Pán má rande jako každou sobotu. Rande bylo smluveno do parku V. I. Lenina. Pán vstoupil do kaštanového parčíku. Tu ji uviděl a bez patrné změny se k ní přiblížil. Seděla na lavičce a nesměle se usmívala. Pán si přisedl a tiše ji objal.

         „Miluji tě…“, pozdravil ji pán velmi něžně. Jeho dívka stále seděla a nejistě přikyvovala. Najednou se oba zvedli a odešli směrem k dívčině bytu.

         V bytě: „Chci tě!“ opět prohlásil pán. „Láskou bych tě sněd!…“ Po chvíli pán začal hodovat na své dívčině. Až vše krvavé skončilo, pán odešel z bytu a už se neukázal.

         A tak pravdou jest, že láska prochází žaludkem.

 

9. LÍTOST

         Pán má hlad. Otevře lednici – všude plno krve. Pán si vezme uzené a zavře ledničku.

         Na druhý den jde pán darovat krev. Sestřička mu vezme, co chtěl, a pán odchází. Člověk sedl na tramvajku a jel hodně daleko. Tramvaj se však nabourala, a tudíž mnoho nenajel. Plno mrtvých a plno živých – pomyslel si v duchu pán a nastoupil do další tramvaje. Pán usnul.

         Pak vystoupil a přejela ho tříkolka. Seděla na ní malá holka a už nesedí. Pán leží, pak vstane a odchází pryč, někam hodně daleko. Dorazil do lesa a tam ho dorazily padající stromy. Člověk zase vstal a vzbudil se.

         Vystoupil z tramvaje a nepřejela ho tříkolka a holka seděla dál. Pán neleží, nevstane a neodchází pryč. Tak pán zavinil, že stromy stojí dál.

 

10. TENDENCE

         Už je odpoledne. Pán vejde do domu na Moskevské ulici, vybere vybranou schránku a míří ke svému bytu zašlou špinavou chodbou. Nemůže najít klíč od dveří, a tak se rozhodne, že otevře nezamknuté dveře bez klíče.

         Doma ho čeká nečekané překvapení. Jeho pes, kterého nikdy předtím neviděl, leží mrtvý na podlaze. Nacpe ho do trouby a upeče ho. Pán vyndá upečeného psa, sní jeho obojek a zbytek vyhodí do nevyneseného koše. Potom vymaluje pokoj a pokračuje v nevydařené hostině. Tentokrát si uvaří štětku ze včerejška a nyní už je přesycen.

         Na každodenní otázku, jak se mu daří, odpoví každodenním výskokem z okna.

         Největší katastrofou pro pána teď bylo, že našel klíč a nemá jak otevřít dveře. Poprosí sousedku, aby jej schovala, a pak pán vejde do svého bytu. Už se mu točí hlava z toho skákání – uvědomil si totiž podstatu přísloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro pivo, až se ucho utrhne.

 

11. TICHO

         Pán má chuť. Vytáhne z teploměru rtuť a vypije ji. Otrávil se a umírá. Ještě před smrtí však stačil zavolat ambulanci. Ta přijela o něco později. Hloupě zazvonila, ale pán už tam nebyl.

         Vidí světlo a stíny, promítá se mu celý pekelný život, je otrávený a už se mu momentálně nechce zpátky na zem. Světlo se proměňuje ve tmu a tma ve světlo. Slyší hlasité matné zanikající hlasy. Žádný z nich neslyší zřetelně, a tak z toho má hovno. Teď už neslyší vůbec nic a v člověkovi se rozhostilo nekonečné ticho. Je napjaté i příjemné, nehmatatelné, časově nepopsatelné, vysoce pobuřující i uklidňující.

         Nepříjemně příjemné ticho skončilo. Ozvou se opět čísi hlasy, tentokrát už zřetelnější: „Už se probouzí…“ – „Byla to otrava…“ – „Zvládli jsme to…“ – „Bylo štěstí, že vyvázl…“ Člověk teď nemá v hlavě jasno – z čeho vlastně vyvázl? Z bezvýznamného života nebo z obávané smrti???

 

12. HOUBY

         Živý pán umývá nádobí. Z kohoutku vyteče jeho mrtvá babička, a ještě, než ji pán stačí pozdravit, odteče do kanalizace. Ta práce stojí za houby, řekne si pán, rozbije nádobí a jde do lesa na houby.

         V lese na okraji Moskvy spatřil pán sebevraha, který se chystal oběsit se. Než se pán nadál, už na stromě visela modrá mrtvola. To je ale den, prohlásí zas pán a jde o strom dál. Člověk hledá houby, když v tom šlápne do pasti nastražené na lišky. Pán zakvílí a bez síly se vypotácí z lesa. Podívá se na podrážku boty, která není v pasti, a prohlásí, že se mu lepí smůla na paty. Zraněnou nohu zabalí do vaty a míří k cihlovému domu s tím, že mu tam snad nohy ošetří. Otevře mu beznohý mužíček, pozve ho dál, ale pánovi se už nechce.

         Beznadějný člověk si říká, že dnes je snad konec světa, a přitom kulhá domů. Tam popadne houbu a domyje rozbité nádobí.

 

13. HOVÍNKO

         Člověk vyšel na ulici a šel. Podíval se vzhůru a do očí mu spadl výměšek přírody. Tím rázem pán na několik minut oslepl a nebyl schopen komunikace. Začal bezvládně pobíhat ze strany na stranu, až se z toho posral. Teď byl ještě zmatenější a utíkal tak rychle, že ptačí trus vyletěl z obličeje a předal štafetu někomu jinému. Pánovi to moc nevonělo, a tak se rozhodl, že půjde místo na toaletu do drogerie.

         Tam bylo hovno. Pán se tedy celý umyl a skočil do soutoku řek Moskvy a Jauzy. To bylo osvěžující. Hovínko se rozpustilo a hned bylo pánovi lépe. Stál potom hodinu na slunci, aby byl sušší. Vysušený pán se ztmavlou kůží, spálenými vlasy a rakovinou kůže mířil teď už spokojeně k domovu a po cestě ho zase posral pták. Pána už to vytočilo a přes celou ulici na ptáka zvolal: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá…“, a posral se taky…

 

14. ZTRÁTA

         Pána čekali na radnici. „Kde je?“ Pán nepřišel, a tak s nimi oslavoval až v hospodě. Všichni se nalívali Stalinem, až se z nich lilo. Pán byl taky nalitý. Vzápětí byl politý a na druhý den z toho měl kocovinu.

         Ležel nemocný v posteli a četl si. Knížku sežrala domovnice a ani ho nenechala nic říct. Pak na dveře zaklepala a vešla. Stěžovala si, že tento týden pán neumyl schody. Pán z toho ztratil hlavu, polil ji vodou se saponátem a zavyl, až se z toho uzdravil. Domovnici poté pozdravil a poslal ji k čertu. Čertice vyděšená k smrti odešla říkajíc, že „kdo si myslí, že je“, a zanechala za sebou stopy. Pán na ni podal žalobu a paní z toho umřela.

         V domě už nebylo tak veselo jako dříve. Pán si ukrál krajíc těžce vydělaného chleba a začal hledat sám sebe.

 

15. ZÁBAVA

         Marně hledá kukuřici. Pán se zvedne a rozdrtí ji. Vezme si deštník a vychází do melancholického dne.

         Tam ho přepadne povodeň. Kriticky se zvedla hladina řeky. Pán utíká zpátky, ani se neohlíží. Tu ho voda smete, pán upustí deštník a snaží se plavat a hlavně dýchat. Do hlavy ho bouchne VAZ a bezkonkurečně mu rozbije hlavu. Řeka začíná červenat a pán blednout. Pak se zachytí o strom, který těžce odolává náporu vody. Záplava se přežene a všechno, co je v ní, taky. Pán teď visí vysoko vysoce důležitě téměř na špičce stromu a v bezvědomí se snaží dostat se dolů. Vůbec se mu to nedaří, až se náhle přiřítí tornádo. Pán se spolu se stromem dostane do víru a lítá, až ho to pomalu přestává bavit. Vítr pomine, pán spadne na kukuřičné pole. A tak pán našel, co potřeboval.

         Platí tedy, že dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí.

 

16. VLAK

         Pán stojí na perónu. Přijede mohutný vlak, zajede pár lidí, zastaví se a pán nastupuje. Odrazí se od kupy přejetých človíčků a nikdo mu nesděluje námitky.

         Pán usedne do vlaku vedle staré paní zbarvené do hněda. Vlak se rozjíždí na širokorozchodné trati a pán paní zabaví sáček s čajem. Poté ji vyhodí z okna a hodí za ní prázdný sáček bez čaje. Paní se roztříští o telegrafní sloupy bez drátů a samozřejmě, že zemře. Pán to nepředpokládal, a tak za ní křičel, že to tak nemyslel. Pán pak opět usedne na dřevěnou lavici a čeká, až si k němu někdo přisedne. Nepřisedl si nikdo a tak si pán sám přisedl. Seděla tam tiše rodina zabité paní zbarvená do hněda.

 

17. VÝLET

         Pán jest na výletě. Má víkend, a tak jel na víkend do krásné ruské přírody. Postavil si stan a pomalu se chystal ke spánku. Najednou se ze stanu stane pár cárů. Medvěd odběhl a pán také. Pánovo rozrušení zarazil krvelačný vlk, který už ovšem jedl někoho jiného. Pán utíkal tmou mezi jehličnatými stromy a do hlavy ho ťukla sova. Pán zůstal na místě jako omráčený. Slyšel zvuky zvířat a vzdálený škodolibý smích.

         Pán vstal a spatřil něčí stan. Ve stanu byl posměvavý pán. Teď už tam nikdo není, proto pán zalezl do prázdného stanu a ulehl konečně ke spánku. Na druhý den uviděl člověk medvěda s roztrhaným stanem, vlka bez kořisti a sovu bez zobáku, jak všichni hodovali na nějakém pánovi. V tu ránu to pánovi došlo a uvědomil si, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

 

18. ASISTENT

         Člověk si vyjel tramvajkou do centra Moskvy. Tam vstoupil do obchodního domu MIR a nastoupil na nepojízdné pojízdné schody. Popostrčil starou bábu dopředu a ta sjela dolů. Když se pán dostal nahoru, uvažoval, co by koupil malé neteři za dárek k narozeninám. Uvažoval o psovi, kočce, vlkovi, o žehličce, hodinách, koloběžce, o náušnicích, o šatech, a nakonec jí koupil nůž. Pak se ještě porozhlédl po vzkvétajícím centru a šel pěšky k holčičce.

         Zazvonil a neteř mu otevřela. Řekla, že je sama doma a že strýc k ní domů nemůže. Pán jí chtěl udělat radost a aspoň jí do rukou předal nezabalený nůž. Přeřízl tak neteři tepny a malá holčička během chvilky vykrvácela celá. Vylekaný pán vyfouknutou holku okamžitě nacpal do popelnice a popelnici nacpal do něčího auta. Auto se rozjelo a zajelo starou bábu.

         Tak si pán uvědomil, že v obchodě na schodě zapomněl dva rubly.

 

19. ABSENCE

         Kdo ví, že on…Člověk nakoupil zeleninu a jde pro ovoce. Prodavačce podkopl nohy a usekl jí ruce, aby neměla na co dopadnout. Vzal si jablka a pomohl paní vstát. Za to, že mu nepoděkovala, si přibral ještě pár švestek. Pak se připojil k davu a udávil dav k smrti. Pán popadl nejbližší rudý prapor a zapíchl ho doprostřed toho davu. Lidé si ho vůbec nevšímali a chodili dál. Akorát bezdomovci vlajku strhli a stáhli z ní kůži. Ale pán už byl daleko. Zmizel kdesi v davu a nikdo neví, že on…Lidé ho nehledají a on nehledá je. Teď už každý ví, že on je jedním z nás.

 

20. MOTIV

         Keř a v keři mrtvola. Tiše leží, hnije a nikomu nevadí. Karkulka tu odpočívá rok, dva, patnáct let, a za chvíli, jakoby se po ní zem slehla. Může být všude, vždycky, na každém kroku a za každým stromem zrovna dnes. Nikdo o ní neví, jen pán o ní ví, a to až moc dobře. Nikomu se nesvěřil a pán se trápí dále sám. Zbyly už jen vzpomínky a hnilobný pach. Když tedy o ní nikdo jiný neví, jak můžeme vědět, že nějaká mrtvola vůbec existuje?

         Někde nějaká určitě leží. Jedna z nich je pochopitelně pánova oběť. Jak to asi probíhalo před mnoha lety? Nějaká rvačka, manželská nevěra, dostatek peněz či snad hádka o pitomou bábovku? Nějaký motiv musel být zákonitě. Pán zařval na celý svět, že žádná mrtvola stejně není. My o vlku a vlk za dveřmi.

 

21. MALIČKOST

         Pán vzal pytel a utíkal. Zastavil ho šašek a baletka. Chtěli lístky do divadla, pán jim dal pytel a rychle uprchl. Oba obdarovaní během chvilky vybuchli a roztříštili se na několik kousků. Pán přiběhl a kousky posbíral, aby se pak mohl chlubit, že viděl dva umělce. Střepiny přesypal do pytle a pytel vhodil do malého potůčku na samotném okraji Moskvy.

         Pytel plul rok a za chvíli našel svého majitele. Člověk balíček rozbalil a poznal v něm svou sestru. Klel ji za to, že koketovala s tím komikem.

         Pán obstaral pohřeb, jak se patří, a pak poslal po vodě další pytel.

 

22. DEMONSTRACE

         Polekaný pán lekl leklou rybu. Ona se ani nehla, proto s ní pán opatrně pohl. Život ve velkém městě je jako nevydařený šok. Pán se tudíž pokusil město jako takové změnit. Zkoušel na ně o půlnoci volat, ale město mu odpovídalo ospalými nadávkami. Pán pak k Moskvě promlouval, ale byl za to zavřený, z čehož se málem nedostal. Až nastaly volby a pán volil, co si přáli ve věznici, pustili ho ven. Pán tak pokračoval ve svých reformách už sice tajně, ale o to více se to pánovi líbilo. Psal věrné plakáty, psal časopisy, knihy a šířil to mezi lidi. Nakažení lidé dělali, jako že neslyší, aby je nevyhodili z práce. Naprosto nepřijatá práce promlouvající k lidu už teď začala pána setsakramentsky šíleně bavit.

         Nakonec byl pán tak aktivní, že z toho umřel. Život tedy zpravidla končí tehdy, kdy teprve začíná………………………………………………………………………………………………….?