Daniil Charms

Ten, který vyšel z domu (Daniil Charms, Leonid Lipavský, Alexandr Vveděnský)

1 – první muž: Věřící/Nevěřící, Anton Kisiljov, Milice, Kozlov, Báseň 1., Události dnešního dne

2 – druhý muž: Kuzma Sudakov, Vedoucí + Vypravěč, Těčorin, Loďka – Muž, Feďa

3 – první žena: Vypravěčka + Pokladní, Stařena + Paní v hedvábném plášti, Loďka – Žena, Báseň 2.

4 – druhá žena: Máša, Limoninova manželka, Loďka – Vypravěčka, Veselý stařeček, Věřící/Nevěřící

5 – třetí žena: Prodavačka zeleniny, Pravděpodobně, zpod křesla…, Mourek, Tetinka, Tabulka stáří

1 Jeden člověk šel spát jako věřící a probudil se jako nevěřící. Naštěstí v pokoji toho člověka stála lékařská decimální váha a tento člověk měl ve zvyku se každý den ráno a večer vážit. Tak tedy večer, než šel spát, se zvážil a zjistil, že váží 74 kg a 10 dkg. A druhý den, když se probudil jako nevěřící, se opět zvážil a zjistil, že váží pouze 70 kg a 80 dkg. "Tak tedy," řekl si ten člověk, "moje víra vážila přibližně tři kila a třicet deka."

1 Jmenuji se Kisiljov a říkají mi Anton. Mému příteli říkají Kuzma…

2 Kuzma.

1 … příjmením se jmenuje Sudakov.

2 Sudakov.

1 Jsou to již čtyři dni, co jsme ani já,

2 ani Kuzma

1 nic nejedli.

Pokladní

3 Máša našla houbu, utrhla ji a šla s ní na trh. Na trhu dostala Máša po hlavě a ještě ji nádavkem chtěli vzít přes nohy. Máša se vylekala a běžela pryč. Přiběhla do konzumu a chtěla se tam schovat za kasu. Uviděl ji vedoucí a ptá se:

2 "Co to máš v ruce?"

3 A Máša říká:

4 "Houbu."

3 A vedoucí na to:

2 "Podívejme se na čiperu! Chceš, já ti dám práci?"

3 Máša odpovídá:

4 "A nedáš."

3 Vedoucí říká:

2 "A dám!"

3 A posadil ji ke kase, aby tam točila klikou. Máša točila klikou a najednou umřela. Přišla milice, sepsala protokol a nařídila vedoucímu, aby zaplatil pokutu 15 rublů. Vedoucí se ptá:

2 "Za co pokutu?"

3 Milice odpovídá:

1 "Za vraždu."

3 Vedoucí se vylekal, rychle pokutu zaplatil a říká:

2 "Hlavně tu mrtvou pokladní co nejdřív odneste."

3 A prodavačka ze zeleniny povídá:

5 "Dyť to není pravda, nebyla pokladní. Točila jenom klikou u kasy. Pokladní sedí támhle."

3 Milice říká:

1 "Nám je to šumafuk. Řeklo se, ať odneseme pokladní, tak my ji teda odneseme."

3 Milice se přibližovala k pokladní. (Vypravěčka se stává pokladní a vedoucí vypravěčem)

2 Pokladní si za pokladnou lehla na podlahu a říká:

3 "Nepůjdu."

2 A milice na to:

1 "A proč ty Káčo pitomá nepůjdeš?"

2 Pokladní odpovídá:

3 "Vy mě určitě pohřbíte zaživa."

2 Milice začala pokladní zvedat, ale nemůže ji zvednout, protože pokladní je moc tlustá.

5 "Vemte ji za nohy,"

2 radí prodavačka ze zeleniny. (Vypravěč je teď zároveň vedoucím:) "Ne, tahle pokladní je jako moje žena. A proto vás žádám, abyste ji zespodu neodhalovali."

3 "Slyšíte? Opovažte se mě obnažit."

2 Milice vzala pokladní v podpaží a vytáhla ji z konzumu. (Zmizivší pokladní se opět stává vypravěčkou)

3 Vedoucí nařídil prodavačům, aby uklidili krám a otevřeli.

5 "A co budeme dělat s tou mrtvolou?"

3 - ptá se prodavačka ze zeleniny a ukazuje na Mášu.

2 "Proboha, vždyť my jsme všechno popletli! Opravdu. No co s ní budeme dělat?"

5 "A kdo bude za kasou?"

3 - ptá se prodavačka. Vedoucí se chytl za hlavu a kolenem rozházel jablka na pultě. Říká:

2 "Co je tohle za lumpárnu?"

5 "Taková lumpárna,"

3 volá sborem prodavačka. Najednou si vedoucí prohrábl vousy a povídá:

2 "Cha, chá! Mě jen tak do úzkých nedostanou! Posadíme mrtvolu za kasu a lidi si možná ani nevšimnou, kdo tam sedí."

3 Posadili tedy mrtvou pokladní za kasu a do pusy jí strčili cigaretu, aby se více podobala živé. Do ruky jí pak kvůli důveryhodnosti dali houbu. Nebožka sedí za pokladnou jako živá. Jenom barva jejího obličeje je příliš do zelena, jedno oko má otevřené, ale druhé nadobro zavřené.

2 "Je to dobré, to půjde."

3 A zákazníci už klepou na dveře a rozčilují se, proč je konzum zavřený. Především jedna paní v hedvábném plášti začala křičet: třese peněženkou a podpatkem už míří na kliku. A za paní stojí nějaká stařena s povlakem od polštáře na hlavě. Křičí, nadává a o vedoucím konzumu říká že je držgrešle. Vedoucí otevřel dveře a pustil lidi dovnitř. Lidé běželi nejdříve do masa a uzenin a potom tam, kde se prodává cukr a pepř. Stařena šla přímo k rybám, ale cestou se podívala na pokladní a zastavila se. "Ježíšmarjá!" vykřikla. Paní v hedvábném plášti prošla už všechna oddělení a šine si to přímo k pokladně. Ale jen co se podívala na pokladní, tak se zastavila. Mlčky stojí a civí. Prodavači také mlčí a dívají se na vedoucího. Vedoucí vyhlíží zpoza pultu a čeká, co se bude dít. Paní v hedvábném plášti se otočila k prodavačům a ptá se: "Kdo vám to sedí za kasou?" Prodavači mlčí, protože nevědí, co mají říci. Vedoucí také mlčí. Najednou se ze všech stran sbíhají lidé. Na ulici je už dav. Objevili se i domovníci. Ozvalo se pískání. Jedním slovem úplný skandál. Dav by stál před konzumem třeba i do večera, ale někdo povídal, že v Jezerní ulici vypadávají z okna stařeny. Poté dav před konzumem prořídl, protože hodně lidí odešlo do Jezerní ulice.

- - -

4 Stařeny, které mají moudré myšlenky, by bylo dobré lovit lasem.

- - -

1 "Ano," (řekl Kozlov a pohupoval nohou,) "velmi se vylekala. Jak by ne! Cho chó! Ale pochopila, že v žádném případě nemůže utéct. Tohle všechno pochopila. Vtom chuligáni přistoupili blíž a začali jí hlasitě pískat do ucha. Mysleli si, že pískáním ji ohluší. Ale z toho nic nebylo, protože právě na to ucho byla hluchá. Tak jí teda jeden z chuligánů praštil klackem do nohy. Ale z toho také nic nebylo, protože právě tuhle nohu jí před pěti lety amputovali a dali jí protézu. Chuligáni se dokonce překvapením, že jde klidně dál, zastavili.

2 "To je teda něco," (řekl Těčorin.) "Výborně! Vždyť co by se stalo, kdyby k ní chuligáni přistoupili z druhé strany? Měla štěstí."

1 "To jo." (řekl Kozlov,) "ale obvykle ho nemá. Před čtrnácti dny ji znásilnili a minulé léto ji jen tak z uličnictví nařezali koňským bičem. Chudák Jelizaveta Platonovna si už na takové příběhy zvykla."

2 "Chuděra," (řekl Těčorin.) "Rád bych se s ní seznámil."

- - -

1 Uši jsem si nezacpával. Všichni ostatní si je ale zacpali, jedině já jsem si je nezacpal, a proto jsem také jako jediný všechno slyšel. Taky jsem si nezakrýval hadrem oči, jako to udělali všichni ostatní. A proto jsem všechno viděl. Ano, já jediný jsem všechno viděl a slyšel. Ale bohužel jsem nic nepochopil, a proto jaký to má tedy smysl, že jsem jediný všechno viděl a slyšel? Jakési útržkovité vzpomínky, klikyháky a nesmyslné zvonění. Vtom kolem proběhl tramvajový průvodčí a za ním stará dáma s lopatou v zubech. Někdo řekl:

5 "...pravděpodobně, zpod křesla..."

1 Nahá židovská dívka roztahuje nožky a z misky vylévá na své pohlavní orgány mléko. Mléko stéká do hlubokého talíře. Z talíře přelévají mléko nazpátek do misky a nabízejí mi ho, abych ho vypil. Piji. Mléko je cítit sýrem... Nahá židovská dívka sedí přede mnou s roztaženýma nohama. Její pohlavní orgány jsou ušpiněné od mléka. Předklání se a prohlíží si své pohlaví. Z jejích pohlavních orgánů začíná vytékat průzračná a viskózní tekutina... Procházím přes velký a dosti temný dvůr. Na dvoře leží dřevo složené na velké hromady. Zpoza dřeva vykukuje čísi tvář. Já vím: to mě sleduje Limonin. Dává pozor, nepůjdu-li za jeho ženou. Zahýbám doprava a procházím hlavním vchodem na ulici. Z vrat vykukuje radostná Limoninova tvář... Najednou mi Limoninova žena nabízí vodku. Vypiji čtyři sklenky, zajím to sardinkami a začínám přemýšlet o nahé židovské dívce. Limoninova žena mi pokládá na kolena svoji hlavu. Dávám si ještě jednu skleničku vodky a zapaluji si dýmku.

4 "Ty jsi dneska takový smutný,"

1 - říká mi Limoninova manželka. Říkám jí nějakou hloupost a odcházím k židovské dívce.

Loďka

2 "Víte,"

4 - řekl,

2 "viděl jsem vás předevčírem, jak jste se s nimi projížděla na loďce. Jeden seděl za kormidlem, dva veslovali a čtvrtý seděl vedle vás a mluvil. Dlouho jsem stál na břehu a díval se, jak ti dva veslují. Mohu směle říci, že vás chtěli utopit. Takhle lidé veslují jenom před vraždou."

4 Dáma ve žlutých rukavičkách pohlédla na Klopova.

3 "Co to má znamenat?"

4 - řekla.

3 "Copak před vraždou se vesluje nějak neobvykle? A potom, jaký by to pro ně mělo smysl, utopit mě?"

4 Klopov se prudce obrátil k dámě a řekl:

2 "Víte, co je to měděný pohled?"

3 "Ne,"

4 - řekla dáma a mimovolně si odsedla od Klopova.

2 "Aha."

4 - řekl Klopov.

2 "Když malý porcelánový šálek padá ze skříně a letí na podlahu, tak v ten moment, kdy ještě letí vzduchem, vy už víte, že jen co se dotkne podlahy, rozletí se na malé kousky. A já vím, že když se člověk podívá na druhého měděným pohledem, tak dříve či později, ho jistojistě zabije."

3 "Oni se na mě dívali měděným pohledem?"

4 - zeptala se dáma ve žlutých rukavičkách.

2 "Ano, paní,"

4 - řekl Klopov a nasadil si klobouk. Oba chvíli mlčeli. Klopov seděl se svěšenou hlavou.

2 "Promiňte,"

4 - řekl najednou tiše. Dáma ve žlutých rukavičkách se překvapeně dívala na Klopova a mlčela.

2 "Není to pravda,"

4 - řekl Klopov.

2 "Měděný pohled jsem si vymyslel, když jsem tu teď s vámi seděl na lavičce. Víte, rozbil jsem si dnes své hodinky a všechno vidím černě. Vy, máte čas?"

- - -

5 Nastával večer. Mourek se dosyta vyhrál s hovnem a šel spát.

- - -

1 Veďte mě se zavázanýma očima.

Já nepůjdu se zavázanýma očima.

Rozvažte mi oči a půjdu sám.

Nedržte mě za ruce.

Chci dát rukám volnost.

Rozestupte se hloupí čumilové.

Kopat nohama teď budu.

Přejdu po jednom prkně a ani trochu nezavrávorám.

Po římse přeběhnu a nezřítím se.

Neodporujte mi. Budete litovat.

Vaše zbabělé oči jsou bohům nepříjemné.

Vaše ústa se otevírají nevhod.

Vaše nosy jsou neznalé nejasných vůní.

Jezte polévku - to je vaše práce.

Zametejte své pokoje - to je vám určeno stoletím.

Sejměte ze mne obvazy a břišní pás.

Živím se solí a vy cukrem.

Mám vlastní sady a zahrady.

Na mé zahradě se pase moje koza.

V truhle mám koženou čepici.

Neodporujte mi, jsem sám, a vy pro mne jen čtvrtka dýmu.

- - -

5 "Feďo, no tak Feďo!"

2 "Co jé?"

5 "Já ti dám co jé?" (Mlčení.) "Feďo, no tak Feďo!"

2 "Co se děje?"

5 "Ach ty zkurvysynu! Ještě se ptá, co se děje?"

2 "Co ode mě chcete?"

5 „Slyšeli jste to? Co prý od něj chci! Já ti dám, ty ničemo. Já ti takovou střihnu, že poletíš sám víš kam!"

2 "Kam?"

5 "Na nočník." (Mlčení.) "Feďo, no tak Feďo!"

2 "Tetinko, copak jste se zbláznila?"

5 "Ach! Ach! Zopakuj co si řekl!"

2 "Ne, nezopakuju!"

5 "No tohle! Drž se svého kopyta! Sic uvidíš! Jeminkote!"

- - -

1 Zaznamenávám zde události dnešního dne, neboť jsou neuvěřitelné.

1) Včera jsme nic nejedli.

2) Ráno jsem si ve spořitelně vybral 10 rublů a na knížce jsem nechal 5, aby mi nezrušili účet.

3) Zašel jsem k Žitkovovi a půjčil jsem si od něj 60 rublů.

4) Šel jsem domů a cestou jsem nakoupil nějaké jídlo.

5) Bylo hezky jako na jaře.

6) Jeli jsme s Marinou k buddhistické pagodě a s sebou jsme vzali tašku se sendviči a čutoru s červeným vínem naředěným vodou.

7) Na zpáteční cestě jsme zašli do bazaru a uviděli jsme tam Žadmejerovo harmonium, filharmonickou kopii. Cena pouze 900 rublů! Ale před půl hodinou je někdo koupil!

7a) U Alexandra jsem viděl pozoruhodnou dýmku za 85 rublů.

8) Šli jsme k Žitkovovi.

9) S Žitkovem jsme zjistili, kdo koupil harmonium, a jeli jsme na uvedenou adresu; Pesočnaja 31, byt číslo 46 Levinskij.

10) Koupit se nám jej však nepodařilo.

- - -

3 Snění tě zahubí.

Zájem o krutý život

jak dým rozplyne se. Ve stejný čas

posel nebes nepřiletí.

Projde mládí v zanícení,

tužby a vášně uvadnou...

Zanech, příteli, zanech snění,

zbav kleteb smrti mysl svou.

- - -

4 Veselý stařeček

Žil na světě stařeček,

menší byl než nůše

a smál se ten stařeček

obzvlášť prostoduše:

"Cha cha cha

a che che che,

chi chi chi

a buch buch!

Bu bu bu

a ble ble ble,

cililink

a juch juch!"

Když ho pavouk vyděsil,

hned se k zemi skácel.

Vzápětí se ze všech sil

smíchy rozburácel:

"Chi chi chi

a cha cha cha,

cho cho cho

a chro chro!

Hý hý hý

a ga ga ga,

johoho

a glo glo!"

A když zlostně ohnal se

po maličké vážce,

svalil se a chechtal se,

že unikl srážce:

"Ehehe

a žu žu žu,

ho ho ho,

tramtadám!

Lidičky,

už nemůžu!

Lidičky,

já padám!"

- - -

5 Leonid Lipavskij - Tabulka stáří

Od 0 do 10 let - nemluvně

Od 10 do 20 let - dítě

Od 20 do 30 let - chlapec

Od 30 do 40 let - mládenec

Od 40 do 50 let - mladý muž

Od 50 do 60 let - zralý muž

Od 60 do 70 let - v nejlepších letech

Od 70 do 80 let - postarší muž

Od 80 do 90 let - stařec

Od 90 do 100 let - ve vysokém věku

Od 100 do 110 let - na sklonku života

Od 110 do 120 let - sešlý věkem

Od 120 do 130 let - na pokraji smrti

Od 130 do 140 let - v agonii

Od 140 do 150 let - v posledním tažení

- - -

4 Jeden člověk šel spát jako věřící a probudil se jako nevěřící. Naštěstí v pokoji toho člověka stála lékařská decimální váha a tento člověk měl ve zvyku se každý den ráno a večer vážit. Tak tedy večer, než šel spát, se zvážil a zjistil, že váží 74 kg a 10 dkg. A druhý den, když se probudil jako nevěřící, se opět zvážil a zjistil, že váží pouze 70 kg a 80 dkg. "Tak tedy," řekl si ten člověk, "moje víra vážila přibližně tři kila a třicet deka."